Úvod: Nová vlna (ne)známá

Když se řekne česká nová vlna, hned si každý z nás vzpomene na Miloše, Věru, Jiřího, Pavla a další „staré známé“. Zřejmě si vybavíme také pojmy jako autorský film, poetika všednosti nebo termín „zlatá šedesátá“, který přímo implikuje mýtus šťastných let, kdy se zrodil mimo jiné i „československý filmový zázrak“. Nová vlna bývá v tomto duchu obvykle pojednaná jako soubor mimořádných děl skupiny slavných filmových autorů. Prozatím však nikdo dostatečně nepátral například po tom, jakou pozici měl autorský film u publicistů a dramaturgů, jak se nová vlna slučovala s žánry nebo jak se oceňovaná poetika všednosti prolínala do tvorby „těch ostatních“, o kterých příliš mnoho nevíme.

V lednovém Cinepuru jsme se záměrně zřekli „starých známých“ a věnovali prostor alespoň některým z dosud opomíjených témat. Úvodní článek se zamýšlí nad chápáním samotného pojmu „nová vlna“ a nad tím, co konkrétně se mělo stát jeho náplní počátkem 60. let. Text o pozapomenutých snímcích Iva Nováka a Jana Moravce naznačuje, jak estetika nové vlny zapůsobila na tvůrce, o nichž v daném kontextu zpravidla vůbec neuvažujeme. S žádostí o rozhovor jsme oslovili jednoho z posledních žijících pamětníků tehdejší barrandovské dramaturgie Vladimíra Körnera, který možná překvapí svými názory a zkušenostmi z praxe v domácí kinematografii 60. let. Profil režiséra Pavla Hobla pak otevírá problematiku žánrové tvorby, která byla z úvah o české nové vlně vytěsněna už v počátcích jejího rozvoje. V článku o režisérských ambicích Pavla Kohouta nahlédneme také do barrandovského zákulisí, kde se autorský film tou dobou těšil zcela mimořádnému statusu. Nový pohled vnáší do tématu i závěrečná studie, představující z netradiční perspektivy osobnost Jaroslava Kučery, kterého známe hlavně jako kameramana klíčových filmů nejen z 60. let. Pojďme se tedy pro tentokrát vydat jinými směry, jimiž by se mohla do budoucna ubírat širší reflexe české nové vlny.

[foto: Máte doma lva? r. Pavel Hobl, Československo 1963]