Muži, kteří nestoupli v ceně / Příspěvek Ivo Nováka a Jana Moravce ke dvěma liniím nové vlny

Mezi okruhem jmen, jež běžně zmiňují původní i přehledové publikace o éře „zlatých šedesátých“, nezbývá místo pro některé zapomenuté účastníky zvlněných filmových výbojů. Podle čeho ovšem hodnotit tvůrčí náležitost k výkonu hrstky privilegovaných? Z hlediska filmové estetiky, systému narace a fungování stylu se scéna „novovlnných“, modernistických filmů jeví širší. Při kvalitativním hodnocení se však neúspěšné příspěvky ztrácejí v historii. Patří mezi ně i některé snímky zkušeného Ivo Nováka nebo krátká kariéra ztraceného satirika Jana Moravce.

Případ staršího z dvojice, režiséra Ivo Nováka (1918–2004), jenž v období 60. let rozšířil svou filmografii celkem o pět celovečerních snímků, patří k těm nejprofilovějším, „vávrovsky“ komplikovaným. Od vcelku známého, ve svém kontextu průlomového debutu Štěňata (1957) se tento stylisticky nevyhraněný tvůrce de facto oddal specializaci na generační výpovědi a portrétování života mladých. Jeho cesta k normalizačním verzím téže látky, jak ji známe z veseloherního Léta s kovbojem (1976), je nicméně protkána výkyvy, změnami spoluautorů a experimentováním. Novák – vedle slavnějších zástupců generace konce 50. let Jasného, Vláčila, Kachyni či Brynycha – načerpal...