Nejlepší filmy roku 2012

Během prosince 2012 jsme jako už tradičně oslovili členy redakčního okruhu Cinepuru, aby nám pomohli sestavit žebříček nejlepších filmů loňského roku. Hlasující mohli navrhnout až dvacet filmů, jimž byly přiděleny body podle toho, jak vysoko je jednotliví přispěvatelé ve svých odpovědích zařadili; u jmen autorů je pak uvedena pětice snímků včetně případných stručných komentářů, které oni sami považují za vůbec nejkvalitnější. Zde je seznam snímků, které byly v anketě zmiňovány nejčastěji.

1. Holy Motors (r. Leos Carax, Francie/Německo, 2012) – 16 hlasů
2. Je to jen vítr (r. Bence Fliegauf, Maďarsko/Německo/Francie, 2012) – 15 hlasů
3. Temný rytíř povstal (r. Christopher Nolan, USA, 2012) – 9 hlasů
4. Skyfall (r. Sam Mendes, USA/Velká Británie, 2012) – 8 hlasů
5. Bouřlivé výšiny (r. Andrea Arnold, Velká Británie, 2011) – 7 hlasů
6. Cosmopolis (r. David Cronenberg, USA, 2012) a Divoká stvoření jižních krajin (r. Benth Zeitlin, USA, 2012) – 6 hlasů
7. Klip (r. Maja Miloš, Srbsko, 2012) a Ráj: Láska (r.Ulrich Seidl, Rakousko, 2012) – 5 hlasů
8. Až vyjde měsíc (r. Wes Anderson, USA, 2012), Nebezpečná metoda (r. David Cronenberg, Velká Británie/Německo/Kanada/Švýcarsko, 2011), a Pevnost (r. Lukáš Kokeš a Klára Tasovská, ČR, 2012) – 4 hlasy

Hlasující (letos 24 respondentů) se rovněž mohli zapojit do doplňkové ankety a uvést další pozoruhodné tituly nebo zmínit události či zážitky, jež pro ně charakterizují uplynulý filmový rok (u většiny hlasujících – pokud to prostor dovolil – jsme proto ponechali i jejich širší výběr nejlepších loňských filmů).

Jindřiška Bláhová, šéfredaktorka Cinepuru

1. Holy Motors. (r. Leos Carax, Francie/Německo, 2012) - Filmová revoluce v době, kdy už nikdo na revoluci ve filmu nevěří. Krásná snová životnost vysmívající se ohlašované smrti filmu. Hypnotická, vyzývavá a smyslová kinematografická jízda, jež je mnohem víc než jen demonstrací vytříbeného Caraxova cinefilství. Snímek, který popřením vyprávění dává pocítit možnosti a kořeny filmového média a který se provokativně dívá všemi možnými směry. Odpoutaná čirá kinematografie.

2. Láska (r. Michael Haneke, Rakousko/Francie/Německo, 2012) - Intimní a nepatetická mikrostudie nejvíce nesexy témat – stáří, umírání a síly jednoho vztahu – pojednaná s lidskostí, jíž dává Haneke novou hloubku.

3. Skyfall (r. Sam Mendes, USA/Velká Británie, 2012) Nejvíce inovativní žánrový snímek roku.

4. Tabu (r. Miguel Gomes, Portugalsko/Německo/Brazílie, 2012) - Závratné a závratně nerozřešené vzpomínky na (koloniální portugalskou) Afriku vystavěné na stěnách hudby Phila Spectora a téměř hmatatelné materialitě černobílého zrnitého filmového obrazu evokující styl klasického Hollywoodu. Nikoliv pro artistní evokování samo, ale jako kongeniální formální vyjádření cesty po paměti, vyprávění vzpomínek a touhy po emocích, jejichž živost se rozplynula v běhu času a které už se nikdy nevrátí, bez ohledu na to, jak úpěnlivě budeme lovit v paměti.

5. Rust & Bone (r.
Jacques Audiard, Francie/Belgie, 2012) - Ukázka téměř fyzické kinematografie s kořeny v estetice a emocionálním tsunami amerických žánrových filmů z 80. let naroubované s francouzským estétstvím. Audiardovo ucho pro emotivně vtíravě nevtíravé nápory muziky, jeho oko pro přímočarý pročištěný obraz a schopnost nalézat chytré spojnice mezi oběma mění film, v němž hraje klíčovou roli beznohá trenérka kosatek, v silné a nebanální melodrama, jehož tvůrce je patřičně pyšný na zdiskreditovanou nálepku.

6. Berberian Sound Studio (r. Peter Strickland, Německo/Velká Británie, 2012) - Elektrizující nadzvukový výlet zpátky k italským sedmdesátkovým hororům. Pocta bez sebezahleděnosti, pokora v sebevědomém filmovém vyjádření, v němž svět zní nově.

7. Pevnost (r. Lukáš Kokeš a Klára Tasovská, ČR, 2012) - Dokumentární film o neexistující republice a životě v iluzi je nejpozoruhodnějším českým snímkem uplynulého roku hlavně díky výjimečnému filmovému cítění tvůrců a snaze o filmové vidění i v dokumentu – v českém dokumentu vídané stále spíše jen zřídka.

8. – 9. Breaking Bad / Dexter - Oba americké seriály se v páté a sedmé řadě intenzivně vrátily ke svým subverzivním kořenům a osvěžily paměť těm, kteří možná pozapomněli, jak a proč oba radikalizovaly podobu současné televizní tvorby a posunuly hranice toho, co je v televizi možné.

Jaromír Blažejovský, filmový teoretik

Žádný film mne letos nevtáhl do svých emocí tolik jako Klip (r. Maja Miloš, Srbsko, 2012) - Turbofolkový mejdan soucitu, smíchu, odporu a empatie, kdy nás autorka nutí každou chvíli přehodnotit postoj k šestnáctileté Jasně.

Z dalších zmíním jen:

• Obchod na konci světa (Kamihate shoten, r. Tatsuya Yamamoto, Japonsko, 2012)
• Je to jen vítr (Csak a szél, r. Bence Fliegauf, Maďarsko/Německo/Francie, 2012)
• Like Someone in Love (r. Abbas Kiarostami, Francie/Japonsko, 2012)

Ohlasy na loňskou anketu potvrdily, že nezařadit některé tituly do osobního žebříčku je stejně výmluvné jako jiné tam dát. Proto dodávám, že filmy Na druhé straně kopců (După delauri, r. Cristian Mungiu, Rumunsko, 2012), Post tenebras lux (Carlos Reygadas, Mexiko, 2012) a Pieta (Kim Ki-duk, Jižní Korea, 2012) se mi prozatím nepodařilo zastihnout; uvidím je doufám v letošním roce. Záměrně naopak vynechávám aplaudované snímky Hugo a jeho velký objev, The Artist a (o hodně lepší) Holy Motors, neboť mne nebaví sebereflexivní vlna, v níž se umírající médium dojímá nad svou někdejší slávou.

Digitalizace (událost globální) se mi promítla do (ne)události osobní, že jsem téměř přestal chodit do biografu. Kino už není místem, kde divák zhlédne film, na který se vypravil: buď se hraje něco jiného, jelikož tamto „jsme ještě nestačili natáhnout“, nebo sama distribuční firma příslušný titul stáhla ze své nabídky, nebo se zasekává computer, nebo v multikině rozsvěcují světla v nejnapínavější chvíli deset minut před koncem. Pokud kinaři a distributoři zásadně nezmění přístup ke svému skomírajícímu byznysu a nezačnou si (vedle nemalých peněz, které za své mizerné a stále horší služby požadují) vážit obecenstva, bude příští událostí definitivní konec kin. Artové filmy trpí nejvíce: zatímco za socialismu běželo vítězné dílo canneského festivalu ve zdejších premiérových kinech i několik týdnů, dnes má publikum štěstí, když mu ho zahrají alespoň jedinkrát (pokud ho, samozřejmě, stihnou natáhnout…).

Kamila Boháčková, filmová redaktorka Literárních novin

TOP 5

• Je to jen vítr (Csak a szél, r. Bence Fliegauf, Maďarsko/Německo/Francie, 2012)
• Dva nula (r. Pavel Abrahám, Tomáš Bojar, ČR, 2012)
• Holy Motors. (r. Leos Carax, Francie/Německo, 2012)
• Frankenweenie: Domácí mazlíček (Frankenweenie, r. Tim Burton, USA, 2012)
• Bubi (r. Jan Šrámek, ČR, 2012 – krátkometrážní)

Za filmovou událost roku považuji několik sympatických distribučních sebevražd v českých kinech – především uvedení restaurované verze Mélièsovy Cesty na Měsíc z roku 1902 a několikrát odloženou českou premiéru mnohadílného dokumentu Marka Cousinse The Story of Film: Odyssey snažící se dokázat, že film je ještě umění. (Nyní je premiéra plánovaná na leden, takže možná půjde o kinodistribuční harakiri příštího roku.)

Událostí je také to, že letos vstoupilo do kin několik prvotin slibných filmařů, kteří sotva opustili filmové školy, nebo na nich ještě studují: Tambylles Michala Hogenauera, Příliš mladá noc Olma Omerzua či Pevnost Lukáše Kokeše a Kláry Tasovské.

Za skvělou zprávu považuji také otevření útulného pražského Studia Béla a premiéru Hřebejkova filmu Odpad město smrt v tentýž den jak v kinech, tak na stránce aerovod.cz, kde si lze současné filmy přehrát online a legálně. A když už jsem se tak trochu dotkla letos skončeného Pražského komorního divadla, utěšující zprávou alespoň je, že 11 tamních inscenací bylo filmově zdokumentováno díky Radimu Špačkovi.

Otto Bohuš, filmový publicista

• Felix Baumgartner (r. Red Bull a stratosféra, 2012) - Pád do ticha... a ještě mnohem dál.
• Mezi dvěma světy (Ahasin Wetei, r. Vimukthi Jayasundara, Srí Lanka/Francie, 2009) - Přesvědčivý důkaz Boží existence.
• Stud (Shame, r. Steve McQueen, Velká Británie, 2011) ...a ani se za to moc nestydím.
• Tour de France: 16. etapa (r. Eurosport, 2012) - 197 km. 5h35m01s. One man show.
• Warrior (r. Gavin O’Connor, USA, 2011) - Když ti klišé napne plachtu...

Jan Bušta, filmový tvůrce a kritik

Největší letošní kinozážitek nastal při sledování záznamu Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův, kterou pro Metropolitní operu v New Yorku jevištně interpretoval Robert Lepage. Resumé: sedím na opeře bez žaketu i sevřeného zadku; o přestávce zjistím, že pěvci –oproti předpojatostem – nejsou dutí; a atakuje mě audiovize silnější než cokoli, co mi tento rok poskytla kinematografie (zejména finále Zlata Rýna a Soumraku bohů je jednoduše geniální).

Nejinspirativnějším dvojfilmem roku mi byla Nebezpečná metoda (A Dangerous Method, Velká Británie/Německo/Kanada/Švýcarsko, 2011) a Cosmopolis (Kanada/Francie/Portugalsko/Itálie, 2012) Davida Cronenberga. Vrchol režijní harmonie a jeho (sebe)destruktivní popření – i každý zvlášť jsou silné, ale jen dohromady jsou výjimečné. Krvavý baron znovu dokazuje, že na stará kolena už může být KÝMKOLI (a ze všeho nejvíc nejnenápadnějším konceptuálním režisérem na světě!).

Dvacítka vrchovatě naplněných očekávání (abecedně):

zašifrovaný Alfredson (2011), bo(b)říkovský Anderson (2012), brontëovská Arnoldová (2011), psychopatologický Balaquéro (2011), scénkovitý Burton (2012), převlekový Carax (2012), vyšetřující Ceylan (2011), politický Clooney (2011), rudoočko Condon (2012), dojímavý Davies (2011), hluchý Hazanavicius (2011), zamimikrovaný Lanthimos (2011), cinefilní Pálfy (2012), 3D Scorsese (2011), turistický Seidl (2012), pohádkový Singh (2012), židovský Sorrentino (2011), zvířecí Spielberg (2011), gotik Van Sant (2011) i komiksák Whedon (2012).

Trojice návratů ztracených synů + objev talentu u toho podceňovaného (abecedně):

Sam Mendes (2012) – že by po dlouhé době setkání s vhodnou látkou?; Christopher Nolan (2012) – že by si zas začal užívat i režii (a ne jenom psaní scénáře)?; Oliver Stone (2012) – že by prozřel a rozhodl se uplatnit svůj talent baviče, namísto pózy „kazatele“?; Jay Roach s Prezidentskými volbami (Game Change, USA, 2012) – cože, nejlepší „televizák“ roku od tohohle rutinéra?

Pětice mých soukromých „debutantů“ s vysokým koeficientem budoucích očekávání (abecedně):

Drew Goddard (2011), Julie Leigh (2011), David Mackenzie (2011), Maja Miloš (2012) a Eduardo Sanchéz (2011)

Kinematografickým zklamáním roku je zjištění, že i David Fincher dokáže natočit film, který je ve všech ohledech tak šedivý, až asociuje normalizační televizní inscenace. Jméno bestie zní: Muži, kteří nenávidí ženy (2011).

Super8 (abecedně):

• Caesar musí zemřít (r. Paolo a Vittorio Taviani, Itálie, 2012) – Intenzivní a letos jedinečný pocit, že sleduji Velký Film.
• Hra (Play, r. Ruben Östlund, Švédsko, 2011) – Konečně „dětský film“, který mi nevěší na nos bulíky. Kritika roztomilostí.
• Hra na zajíčka (The Bunny Game, r. Adam Rehmeier, USA, 2010) – Film-monstrum prostoupené nečekanou křehkostí.
• Hunger Games (r. Garry Ross, USA, 2012) – Konečně „puberťácký hit“, který mi nevěší bulíky na nos. Kritika surovostí.
• Looper (r. Rian Johnson, USA, 2012) – Žánrovka, která se podobá spoustě věcí, ale ničemu ve svém dosahu. Jsoucí klasika.
• Máme papeže! (Habemus Papam, r. Nanni Moretti, Itálie, 2011) – Zdrcující katarze.
• Prometheus (r. Ridley Scott, USA, 2012) – Výtvarně-designová orgie plná lovecraftovských obrazů-pohledů do propasti.
• Reality Show (Reality, r. Matteo Garrone, Itálie, 2012) – Konečně „dospělá komedie“, která si nelže do kapsy a ostatní tam strčí.

Film, za který bych vyměnil několik ročníků české kinematografie: expediční deník Mrtvá trať (2011) Šimona Špidly.

Váš čas strávený louskáním této ankety věnuji památce Tony Scotta (nejsmutnější kinematografická „událost“ roku 2012)

Lucie Česálková, redaktorka Cinepuru

Předesílám, že níže uvedené je důsledkem toho, že jsem čas většiny letošních festivalů trávila namísto temných kinosálů výletničením na čerstvém vzduchu, a tudíž nelze vyloučit, že by výsledky byly docela jiné, kdybych byla bývala viděla přinejmenším Vinterbergův Hon, Hanekeho Lásku, Petzoldovu Barbaru, Kim Ki-dukovu Pietu či Andersonova Mistra. Záměrně současně neuvádím titulů pět, ale jen tři, neb letošní ročník mě zastihl naladěnou k neuspokojení a výhradám.

Trojice bez pořadí:

• Je to jen vítr (Csak a szél, r. Bence Fliegauf, Maďarsko/Německo/Francie, 2012) – tak akorát nadávkovaný silný film
• Holy Motors (r. Leos Carax, Francie/Německo, 2012) – jeden z těch filmů, o kterém se člověku chce hned psát, neb laská jeho intelektuálské dovednosti, ale o kterém si myslí, že by mohl být setsakra domyšlenější a pak by to teprv byl masterpiece
• Shadows of Liberty (r. Jean-Philippe Tremblay, Velká Británie, 2012) – dokument, jakých je třeba

Eliška Děcká, filmová kritička a festivalová dramaturgyně (PAF)

• Skyfall (r. Sam Mendes, USA/Velká Británie, 2012)
• Cesta na měsíc (r. Georges Méliès, Francie, 1902, restaurovaná verze)
• Je to jen vítr (Csak a szél, r. Bence Fliegauf, Maďarsko/Německo/Francie, 2012)
• Až vyjde měsíc (Moonrise Kingdom, r. Wes Anderson, USA, 2012)
• Sličná tvář (r. Soňa Jelínková, ČR, 2012)

Jakub Felcman, programový ředitel festivalu Ostrava Kamera Oko

Deset filmů pro rok 2012 s copyrightem 2012:

1. Cosmopolis (r. David Cronenberg, Kanada/Francie/Portugalsko/Itálie)
2. Gebo a stín (O Gebo e a Sombra, r. Manoel de Oliveira, Portugalsko/Francie)
3. Poslední cesta do Macaa (A última vez que vi Macau, r. J. P. Rodrigues, J. R.Guerra da Mata, Portugalsko/Francie/Macao)
4. Noc naproti (La noche de enfrente, r. Raul Ruíz, Chile/Francie)
5. 2. sezóna seriálu Sherlock (BBC, Velká Británie)
6. Marfa Girl (r. Larry Clark, USA)
7. Wellingtonova linie (Les Lignes de Wellington, r. Valeria Sarmiento, Francie/Portugalsko)
8. Kapitál (Le Capital, r. Costa Gavras, Francie)
9. Hotel Mekong (Mekong Hotel, r. Apichatpong Weerasethakul, Thajsko/Velká Británie)
10. Red Hook Summer (r. Spike Lee, USA)

Divoká karta pro nejpozoruhodnějšího debutanta 2012:

• Atomový věk (L’âge atomique, r. Héléna Klotz, Francie)

1 film z 2. poloviny roku 2011, viděný až 2012:

• Almayerovo šílenství (La folie Almayer, r. Chantal Akerman, Belgie/Francie)

Nakonec považuju za povinnost jmenovat alespoň tři nejpozoruhodnější české filmy roku 2012:

1. Tambylles (r. Michal Hogenauer)
2. Anywhere Else (r. Asmara Beraki)
3. Pevnost (r. Lukáš Kokeš a Klára Tasovská)

Jiří Flígl, filmový kritik a festivalový dramaturg (Festival otrlého diváka)

5 titulů zasluhujících vyzdvihnutí:

Den otců (Father’s Day, r. Astron-6, Kanada/USA, 2011) – Zatímco se většina nadšenecké žánrové produkce potácí v močálech přímočarých odkazů a spasmického pomrkávání na spřízněnou komunitu diváků, pětičlenný tvůrčí kolektiv Astron-6 jde cestou volných asociací a naprosté nevázanosti vůči tradičním narativním i žánrovým konvencím. Den otců je rozverné frankensteinovské monstrum sešité ze střípků pokleslé kultury, jehož švy jsou zahlazeny campovou nápaditostí.

New Kids Nitro (r. Steffen Haars, Flip Van der Kuil, Nizozemsko, 2011) – Mulety, šusťákovky, pivko, fastfood z friťáku, tuzing a spousta tělesných tekutin, aneb důmyslná satira v hávu hulvátské oslavy euroburanství. Ve druhém celovečerním filmu nizozemského fenoménu tvůrci ještě více popustili uzdu politické nekorektnosti, ale současně v souladu s všeobjímající svobodomyslností a sebereflexivitou zcela rezignovali na kauzalitu, čímž vytvořili horečnatě nadsazený výjev, v němž se snoubí pokleslost, zvrácenost, přízemnost a humpoláckost. Výsledek lze popsat jako brakfestově umocněný koncentrát z vysílání TV Fanda.

Resident Evil: Odveta (Resident Evil: Retribution, r. Paul W. S. Anderson, Německo/ Kanada, 2012) – Zatímco tvůrci Jamese Bonda a spol. potřebují složité vyprávění a dějové zvraty, aby ospravedlnili různorodé lokality, v nichž se odehrávají jednotlivé akční eskapády, neuznaný průkopník prolínání postupů kinematografie a videoher Paul W. S. Anderson prostě přichází s levelovou strukturou vyprávění. V kombinaci s béčkovou přímočarostí a sebereflexivní nadsázkou tak vzniká nevázaný sled atrakcí, který ve své osvobozené nespojitosti a pestrosti motivů dosahuje až úrovně koláže.

Six Degrees of Separation from Lilia Cuntapay (r. Antoinette Jadaone, Filipíny, 2011) – Originální mystifikace lapená do cyklu „life imitates art imitates life“ dělá hvězdu z reálné představitelky epizodních partů z filipínských laciných žánrovek. Tím jednak zpřítomňuje uhrančivost brakových potěšení, ale také podprahově odhaluje touhu diváků po happyendech a žánrových schématech.

Žena v žumpě (The Woman in a Septic Tank, r. Marlon Rivera, Filipíny, 2011) – Zlomyslně satirický balzámek na duši pro okoralé a vyhořelé návštěvníky i dramaturgy filmových festivalů pojmenovává faleš a kalkul za festivalovými exploatacemi a poverty-porn snímky. Dvojnásob potěší fakt, že tato drzá komedie pochází z Filipín, tedy domoviny Brillanta Mendozy, jedné z předních rádoby oduševnělých vyžírek, jež si z vytěžování bídy udělaly živnost.

Další tituly:

• Atlas mraků (Cloud Atlas, r. Tom Tykwer, Lana Wachowski, Andy Wachowski, Německo/USA/Hongkong/Singapur, 2012)
• Black Power (Black Power Mixtape, r. Göran Olsson, Švédsko, 2011)
• Goon (r. Michael Dowse, USA/Kanada, 2011)
• Holy Motors (r. Leos Carax, Francie/Německo, 2012)
• Chata v horách (The Cabin in the Woods, r. Drew Goddard, USA, 2011)
• Jednoduchý život (A Simple Life / Tao jie, r. Ann Hui, Hongkong, 2012)
• Král curlingu (Kong Curling, r. Ole Endresen, Norsko, 2011)
• Dopis pro Momo (Momo e no tegami, r. Hiroyuki Okiura, Japonsko, 2011)
• Skyfall (r. Sam Mendes, USA/Velká Británie, 2012)
• Temný rytíř povstal (The Dark Knight Rises, r. Christopher Nolan, USA/Velká Británie, 2012)
• Zátah (Serbuan maut, r. Gareth Huw Evans, Indonésie/USA, 2011)

Petr Hamšík, filmový kritik

TOP 5

• Holy Motors (r. Leos Carax, Francie/Německo, 2012) – Unikátní filmový zážitek, který funguje mimo rozum a přímo zasahuje kinematografické srdce. Aluze na filmové klasiky, animální herectví chameleóna Denise Lavanta a akordeony!
• Divoká stvoření jižních krajin (Beasts of the Southern Wild, r. Benh Zeitlin, USA, 2012) – Vizuální pratur a nejlepší debut roku. Pod pohledem malé Hushpuppy se i hurikán Katrina proměňuje jen v jednu z epizod života zemitého národa za zdí.
• Temný rytíř povstal (The Dark Knight Rises, r. Christopher Nolan, USA/Velká Británie, 2012) – Přestože nedosahuje hypnotičnosti předchozího dílu, stále jde o vrchol letních blockbusterů aneb jak vytvořit chytrý komiksový snímek.
• Jeden musí z kola ven (Tinker Tailor Soldier Spy, r. Tomas Alfredson, Velká Británie/Francie/Německo, 2011) – Špionážní thriller, v němž jsou nejdůležitější stranou pronesené poznámky a změna ve výrazu tváře. Pomalost vyšetřování jako nejlepší dramatický prvek!
• Skyfall (r. Sam Mendes, USA/Velká Británie, 2012) – V souznění s proměnou Batmana se proměnil i Bond, aby na skotských blatech zmáčkl restart a mohl znovu vyrazit do další padesátiletky.

Další:

• Hon (Jagten, r. Thomas Vinterberg, Dánsko, 2012)
• Černý kůň (Dark Horse, r. Todd Solondz, USA, 2011)
• Ráj: Láska (Paradies: Liebe, r. Ulrich Seidl, Německo/Francie, 2012)
• Je to jen vítr (Csak a szél, r. Bence Fliegauf, Maďarsko/Německo/Francie, 2012)
• Kronika (Chronicle, r. Josh Trank, USA, 2012)
• Máme papeže! (Habemus Papam, r. Nanni Moretti, Itálie, 2011)
• Diktátor (The Dictator, r. Larry Charles, USA, 2012)
• Avengers (r. Joss Whedon, USA, 2012)
• Argo (r. Ben Affleck, USA, 2012)
• V mlze (V tumane, r. Sergej Loznica, Rusko, 2012)

Z událostí jedna negativní – třetí veto pana prezidenta Klause kinematografickému zákonu aneb krystalické nepochopení.

Zdeněk Holý, filmový kritik a producent

Buď už jsem viděl příliš mnoho filmů, a nic mi proto nepřijde inovativní, nebo jsou opravdu filmy za zenitem svých vyjadřovacích schopností. Ať tak či onak, anketu věnuji pouze seriálům.

Borgen (1. a 2. série, 2010–2011) – Co se nepovedlo americkému Political animals, se zdařilo tomuto nenápadnému dánskému seriálu. Podobně jako Political animals chce ukázat, jaké to je být ženou ve vedoucí politické funkci, ale narozdíl od nich nehledá vzor v bezpříkladné Hillary Clinton a nepřebírá klišé z amerických prezidenstkých filmů. Civilní vrůstání ženy do role političky na postu premiérky, aniž by přestávala být matkou a manželkou, nabízí velké drama jak v rovině veřejné tak soukromé, aniž by seriál zapomněl, že politika nemá být pouze profesí, ale spíše občanskou ctností. Vedle Forbydelsen nebo Broen další důkaz, že Dánové umí dělat seriály na světové úrovni.

Homeland (1. série, 2011) – Zasloužený vítěz Emmy. Navazuje na sérii 24 hodin thrillerovým bojem proti terorismu na domácí půdě (USA) a na flashbackové odhalování minulosti morálně ambivalentních charakterů ze Ztracených. Kombinuje psychologickou mnohovrstevnatost s figurou nespolehlivého vypravěče, tedy nikdy si nejste jisti, kdo je kočka a kdo myš, aniž by však postavy ztratily na věrohodnosti.

The Inbetweeners (1. a 2. série, 2008–2010) – Je zábavné sledovat vývoj v tradici britských seriálů. Z estetiky trapnosti (Extras a Kancl) a bez morálních lekcí podávaného života mladých (Skins) vznikl jeden z nejméně korektních seriálů současnosti, pravda, v horších momentech upadající do pubertálního falicko-análního humoru.

Prezidentské volby (Game Change, r. Jay Roach, USA, 2012) – Minisérie HBO o velmi důležité události, nasazení Sarah Palin do McCainovy prezidentské kampaně v roce 2004. V nejlepší tradici dokudramatu vidíme, jak to bylo, ale skutečnost je tak plastická, že vám nabízí dostatek prostoru k vlastní interpretaci. Věc určená na obrazovku, na níž bych se na rozdíl od jiných věcí rád vypravil do kina.

Oto Horák, filmový kritik

Nejlepší filmy:

• Akáty (Las Acacias, r. Pablo Giorgelli, Argentina, 2011) – Minimalistický příběh o seznámení dvou osamělých lidí s řadou výstižných vizuálních detailů a s jedním z nejpůsobivějších a nejpřesvědčivějších „happyendů“ v dějinách kinematografie.
• Je to jen vítr (Csak a szél, r. Bence Fliegauf, Maďarsko/Německo/Francie, 2012) – Fliegauf opět jiný aneb cílem protirasistického filmu nemusí být instruktáž o vhodném a nevhodném chování ani slzní kanálky diváků.
• Ministr (L’exercice de l’État, r. Pierre Schoeller, Francie/Belgie, 2011) – Jeden z mála výborných filmů z prostředí vysoké politiky dokazuje, že udržet se ve funkcích a uchovat si při tom čistý morální štít je nonsens.
• Spící kráska (Sleeping Beauty, r. Julia Leigh, Austrálie, 2011) – Jedinečně sofistikovaný a tklivý film o stárnutí a iluzích, smutně beznadějné touze si zakoupit mládí, věčné lidské prodejnosti a (ne)vzdorování smrti.
• Vykoupení (Iskuplenie, r. Alexandr Proškin, Rusko, 2011) – Film, v němž se nevysvětluje stalinismus, nýbrž sledem dokonale komponovaných obrazů předvádí schizofrenické počínání obětí a současně věřících režimu.

Plus „mimo soutěž“ (neboť nerad směšuji hrané a dokumentární filmy):

• Dva nula (r. Pavel Abrahám, Tomáš Bojar, ČR, 2012) – Jeden z nejkoncepčnějších, nejhumánnějších a nejvíce otázek otvírajících českých filmů posledního desetiletí.

Filmovou událostí je mi každá návštěva kina Lucerna. Je to kulturní památka, jež by i do budoucna měla být zachována právě jako kino.

Jan Jílek, festivalový dramaturg (LFŠ)

Abecedně:

• Je to jen vítr (Csak a szél, r. Bence Fliegauf, Maďarsko/Německo/Francie, 2012) – Tísnivé spoluprožití tragédie jedné rodiny, která je částí tragédie jednoho etnika. Unikátní spojení extrémní formy a sociálního tématu. Kéž by to opravdu byl jen vítr…
• No (r. Pablo Larraín, Chile, 2012) – Výjimečné propojení dokumentárních záznamů z 80. let minulého století a formálně totožně natočených hraných sekvencí. Univerzální film o moci reklamy a osobní zodpovědnosti za osud své země.
• Ráj: Láska (Paradies: Liebe, r. Ulrich Seidl, Německo/Francie, 2012) – Opuštěné rakouské ženy hledající „lásku“ v tropickém „ráji“. Po chiméře prožité romance však zůstává jen vrcholná trapnost obnažených zpocených visících prsů, celulitických faldů a zkornatělého srdce.
• Stud (Shame, r. Steve McQueen, Velká Británie, 2011) – Sexuální akt, po kterém zůstává jen pocit odporu a samoty. Manifest zajištěných, avšak prázdně žijících současných singles s plnou peněženkou a harddiskem plným porna.
• Tabu (r. Miguel Gomes, Portugalsko/Německo/Brazílie, 2012) – Brilantně černobíle natočená aluze na němou kinematografii spojující osobní příběh nešťastné lásky a kolektivní příběh portugalské postkoloniální kocoviny. Klíč k filmu leží uvnitř krokodýla.

+ bonus za nejlepší krátký film:

• Chodec (Nádhera) (Walker, r. Tsai Ming-liang, Hongkong, 2012) – Esence dálné Asie: buddhistický klid versus neonový chaos tamějších megapolí.

Milan Klepikov, dramaturg kina Ponrepo

Čím více je dobrých filmů (a abychom našli podobně bohaté období, museli bychom se vrátit hodně daleko do minulosti), tím svízelnější je sestavit z nich nějaké „best of“. Třeba zase příště. Tentokrát se omezím jen na tituly jako byl předloňský Socialismus nebo loňský Strom života, zkrátka filmy stojící – jak by řekl Fritz Lang – „beyond a reasonable doubt“. Letos to byly dva:

1. Ještě jste nic neviděli (Vous n’avez encore rien vu, r. Alain Resnais, Francie/Německo, 2011)
2. Holy Motors (r. Leos Carax, Francie/Německo, 2012)

Jan Kolář, redaktor Cinepuru

Silné kousky ze světa...

1. Je to jen vítr (Csak a szél, r. Bence Fliegauf, Maďarsko/Německo/Francie, 2012)
2. Klip (r. Maja Miloš, Srbsko, 2012)
3. Holy Motors (r. Leos Carax, Francie/Německo, 2012)
4. Láska (r. Michael Haneke, Rakousko/Francie/Německo, 2012)
5. Bouřlivé výšiny (Wuthering Heights, r. Andrea Arnold, Velká Británie, 2011)
6. Alpy (Alpeis, r. Giorgos Lanthimos, Řecko, 2011)
7. Abrir puertas y ventanas (r. Milagros Mumenthaler, Argentina, 2011)
8. Nebezpečná metoda (A Dangerous Method, r. David Cronenberg, Velká Británie/Německo/Kanada/Švýcarsko, 2011)

...a z domova:

1. Kousek (r. Jan Daňhel, 2012)
2. Dva nula (r. Pavel Abrahám, Tomáš Bojar, 2012)

Pokud jde o důležité události, utkvělo mi v hlavě zejména filmově-kritické opékání klobás ve Wroclawi, markerovská exkurze po třtinových plantážích v Jihlavě a dvouhodinová příprava telecích řízků v Kouscích Petera Kubelky (Fragments of Kubelka, r. Martina Kudláček, Rakousko, 2012) tamtéž. Vůbec nejsilnější filmový zážitek mě ovšem potkal až po uzávěrce:

• Spring Breakers (r. Harmony Korine, USA, 2012)

Jan Křipač, filmový historik

V abecedním pořadí:

• C.H.Z. (2011) + Marilyn (2012) (r. Philippe Parreno, Francie)
• Cosmopolis (r. David Cronenberg, Kanada/Francie/Portugalsko/Itálie, 2012)
• Il se peut que la beauté ait renforcé notre résolution – Masao Adachi (r. Philippe Grandrieux, Francie, 2011)
• Small Roads (r. James Benning, USA, 2011)
• Two Years at Sea (r. Ben Rivers, Velká Británie, 2011)

Matěj Nytra, filmový kritik (Fantom)

Mnoho z propagovaných distribučních „hitů“ si mě nezískalo, uvádím tedy pouze ty filmy, k nimž mám veskrze pozitivní vztah:

Filmy roku o nahrazování osob a hraní podivných rolí; příznak doby, nebo jen náhodné setkání dvou odlišných stylů nad příbuzným námětem?

• Holy Motors (r. Leos Carax, Francie/Německo, 2012)
• Alpy (Alpeis, r. Giorgos Lanthimos, Řecko, 2011)

Další příspěvek k řecké „weird“ vlně, na pomezí absurdního dramatu a tvrdé kritiky automobilistů:

• L (r. Babis Makridis, Řecko, 2012)

Poetické, lahodné, zážitkové koupele:

• Laurence Anyways (r. Xavier Dolan, Kanada, 2012) – Dolanova queer-klipová stylistika stále působivá.
• Tabu (r. Miguel Gomes, Portugalsko/Německo/Brazílie, 2012) – Tajemnost oživovaných vzpomínek v šarmantní černobílé formě; nové dílo jednoho z nejzajímavějších nenápadných tvůrců dneška…

Jiné:

• Un été brûlant (r. Philippe Garrel, Francie/Itálie/Švýcarsko, 2011) – Takové filmy se sem nedostanou ani po roce…
• Cosmopolis (r. David Cronenberg, Kanada/Francie/Portugalsko/Itálie, 2012) – Otázka „Co se děje s limuzínami na konci dne?“ je zodpovězena u Caraxe, proto Posvátné motory stojí výš.
• Láska (Amour, r. Michael Haneke, Rakousko/Francie/Německo, 2012) – S úctou k blízkým; dvouhodinovka vzpomínání na vlastní babičky a dědy.
• Faust (r. Alexandr Sokurov, Rusko, 2011) – Příhodně děsivé, s precizním (i poněkud nepříjemným) výtvarným konceptem.
• Bouřlivé výšiny (Wuthering Heights, r. Andrea Arnold, Velká Británie, 2011) – Naturalisticky ke klasice.
• Přijít o rozum (À perdre la raison, r. Joachim Lafosse, Belgie/Lucembursko/Francie/Švýcarsko, 2012)
• V jiné zemi (Dareunnaraesuh, r. Sang-soo Hong, Jižní Korea, 2012)
• Až vyjde měsíc (Moonrise Kingdom, r. Wes Anderson, USA, 2012)
• Chlapec pojídající ptačí zob (To agoritroi to fagito tou pouliou, r. Ektoras Lygizos, Řecko, 2012)
• Příliš mladá noc (r. Olmo Omerzu, ČR/Slovinsko, 2012)
• Tambylles (r. Michal Hogenauer, ČR, 2011)
• Martha Marcy May Marlene (r. Sean Durkin, USA, 2011)
• 4:44 The Last Day on Earth (r. Abel Ferrara, USA, 2011)
• Sladký život kurev (Whores’s Glory, r. Michael Glawogger, Německo, Rakousko, 2011)

+ jedna specialita, která obsahem i estetikou překoná mnoho fikcí i dokumentů:

• „Tumbleweed Invasion“ , k vidění na YouTube

Negativní „událost“: ustrašenost programátorů kin a stále se zhoršující možnosti uvádění náročnějších („nediváckých“) filmů kdekoli v mimopražské oblasti (v tomto směru se následky digitalizace kin zdají být takřka tragické).

Viktor Palák, filmový kritik a festivalový dramaturg (MFF Karlovy Vary)

TOP 5 (bez pořadí):

• Berberian Sound Studio (r. Peter Strickland, Velká Británie, 2012) – Peter Strickland má rád film Szindbád od Zoltána Huszárika, spolupracoval s Nurse with Wound (mimo jiné na debutu „Katalin Varga“) a teď natočil nového Peeping Toma. A to je jen začátek…
• Diktátor (The Dictator, r. Larry Charles, USA, 2012) – „Take a chill pill!“ aneb další odvážný a dokonale dotažený koncept Sachy Barona Cohena, jehož propagační kampaň si nezadala s přemírou tělesného i satirického humoru v samotném filmu.
• Holy Motors (r. Leos Carax, Francie/Německo, 2012) – Pokud v Cannes bodoval bakalářský Andělský podíl a ne Caraxův opus, svět pořád ještě není podle mých představ. Až překvapivě emocionální film, který se ke své melancholii dopracovává i značnou expresivitou.
• Je to jen vítr (Csak a szél, r. Bence Fliegauf, Maďarsko/Německo/Francie, 2012) – Drama, které roste s každou minutou, a dokonalá protiváha cikánské exotiky Tonyho Gatlifa. Nenápadný, asketicky vedený a přece tak pádný film.
• Margaret (r. Kenneth Lonergan, USA, 2011) – Na první pohled klasická psychologická vyprávěnka, na druhý pohled mimořádně osobní drama, které má odvahu dát do středu dění otravnou postavu a tři hodiny ji sledovat i ve chvílích, kdy jiní režiséři odvracejí kameru.

Další:

• Barbara (r. Christian Petzold, Německo, 2012)
• Cosmopolis (r. David Cronenberg, Kanada/Francie/Portugalsko/Itálie, 2012)
• Dva nula (r. Pavel Abrahám, Tomáš Bojar, ČR, 2012)
• Klíčovou dírkou (Keyhole, r. Guy Maddin, Kanada, 2011)
• Post Tenebras Lux (r. Carlos Reygadas, Mexiko, 2012)
• Pro Ellen (For Ellen, r. So-yong Kim, USA, 2012)
• Sigur Rós – Inni (r. Vincent Morisset, Island/Velká Británie/Kanada, 2011)
• Skyfall (r. Sam Mendes, USA/Velká Británie, 2012)
• Stud (Shame, r. Steve McQueen, Velká Británie, 2011)
• Temný rytíř povstal (The Dark Knight Rises, r. Christopher Nolan, USA/Velká Británie, 2012)
• Vyměřený čas (In Time, r. Andrew Niccol, USA, 2011)
• The Weight (r. Kyu-hwan Jeon, Jižní Korea, 2012)
• Zabít bobra (Zabić bobra, r. Jan Jakub Kolski, Polsko, 2012)

Ondřej Pavlík, filmový kritik (25fps)

Řazeno abecedně, každý jmenovaný film je výjimečný něčím jiným.

• Atlas mraků (Cloud Atlas, r. Lana Wachowski, Andy Wachowski, Tom Tykwer, Německo/USA/Hongkong/Singapur, 2012) – Milostné vyznání hollywoodskému vyprávění a fikci obecně. Přes všechnu konstruovanost a sebeuvědomělost velmi upřímný film.
• Cosmopolis (r. David Cronenberg, Kanada/Francie/Portugalsko/Itálie, 2012) – Nabitá pistol přiložená k hlavě kapitalismu. Dokonalá absurdní satira.
• Holy Motors (r. Leos Carax, Francie/Německo, 2012) – Lakmusový papírek cinefilie.
• Laurence Anyways (r. Xavier Dolan, Kanada, 2012) – Dolan má ve třiadvaceti jistější režijní ruku než většina jeho starších kolegů. A ačkoli je to celé opět velmi hipsterské, ironické nikoli. Takhle by měl vypadat současný artový film.
• Margaret (r. Kenneth Lonergan, USA, 2011) – Nenápadné mistrovské dílo. Nezávislý opus o umění, osobní a společenské vině, o současné Americe. Důležitý snímek.

Kromě povinného Fliegaufa dále jen několik více či méně přehlížených titulů, porůznu nápaditě zacházejících s „pokleslými“ žánry nebo motivy:

• Klip (r. Maja Miloš, Srbsko, 2012)
• Je to jen vítr (Csak a szél, r. Bence Fliegauf, Maďarsko/Německo/Francie, 2012)
• Resident Evil: Odveta (Resident Evil: Retribution, r. Paul W. S. Anderson, Německo/Kanada, 2012)
• The Tall Man (r. Pascal Laugier, USA/Kanada/Francie, 2012)
• Zkrat (Haywire, r. Steven Soderbergh, USA/Irsko, 2011)

Daniel Řehák, filmový kritik (Čelisti)

• Holy Motors (r. Leos Carax, Francie/Německo, 2012)
• Divoká stvoření jižních krajin (Beasts of the Southern Wild, r. Benh Zeitlin, USA, 2012)
• Nebezpečná metoda (A Dangerous Method, r. David Cronenberg, Velká Británie/Německo/Kanada/Švýcarsko, 2011)
• Je to jen vítr (Csak a szél, r. Bence Fliegauf, Maďarsko/Německo/Francie, 2012)
• Temný rytíř povstal (The Dark Knight Rises, r. Christopher Nolan, USA/Velká Británie, 2012)
• Sedm psychopatů (Seven Psychopats, r. Martin McDonagh, Velká Británie, 2012)
• Argo (r. Ben Affleck, USA, 2012)
• Diktátor (The Dictator, r. Larry Charles, USA, 2012)
• Norman a duchové (ParaNorman, r. Sam Fell, Chris Butler, USA, 2012)
• Skyfall (r. Sam Mendes, USA/Velká Británie, 2012)

Vít Schmarc, filmový kritik (Čelisti)

Nejlepší filmy roku:

• Je to jen vítr (Csak a szél, r. Bence Fliegauf, Maďarsko/Německo/Francie, 2012) – Pokud bych měl za letošek vybrat film, v němž se kategorie „důležitost výpovědi“ nejlépe vyvažuje s filmařskou vizí, bylo by to dílo Bence Fliegaufa, které je stejnou měrou trýznivě realistické jako lyricky podmanivé.
• Holy Motors (r. Leos Carax, Francie/Německo, 2012) – Carax vrátil na/před/za plátno rozkoš z gesta, mystérium pohledu a marnivost mihotavého světla. Absolutně fyzický a přitom duchovní požitek melancholie, krásy a hrdé odtrženosti od všeho současného.
• Na druhé straně kopců (După delauri, r. Cristian Mungiu, Rumunsko, 2012) – Pokud mě loni naprosto otřásl atak šedé reality v závěru Ceylanova anatolského trmácení, letos mě minimalistickým rozbitím mikroperspektivy v samém závěru dostal Cristian Mungiu. V každém detailu brilantní, trýznivé, uvěřitelné a v dozvuku zdrcující. Tak vypadají velké filmy!
• Hon (Jagten, r. Thomas Vinterberg, Dánsko, 2011) – Ukázka toho, že lze natočit mainstreamové, přístupné a univerzální drama bez banalit a vyděračského trpitelství oběti kolektivní zvůle. Tvrdé, opřené o fantastické herecké výkony, citlivou režii a schéma, které film nijak úzkostlivě nemaskuje, naopak zpřítomňuje jako „doprovodný rituální rámec“ hrdinovy existence.
• Reality Show (Reality, r. Matteo Garrone, Itálie/Francie, 2011) – Do jisté míry iracionální volba. Garroneho reality-komedie mě svým kontrastem empatie a bizarního bulvárního divadla dostala v kině do pohnutého emocionálního stavu a od té doby se mi pravidelně vrací ve snech. Nejspíš proto, že to je režijně zcela brilantní obraz hledání něčeho, bez čeho nelze žít a co (s největší pravděpodobností) neexistuje.
• Skyfall (r. Sam Mendes, USA/Velká Británie, 2012) – Estetický a motivický kánon v úhledném balení uvědomělé meta-bondovky.
• Take Shelter (r. Jeff Nichols, USA, 2011) – Konec světa, nebo duševní choroba, která se vkrádá do všední existence amerického dělníka – mistrovská práce s žánrem mysteriózního dramatu.
• Ráj: Láska (Paradies: Liebe, r. Ulrich Seidl, Německo/Francie, 2012) – Sžíravě cynické a přitom civilní zachycení obskurního erotického postkolonialismu.
• Temný rytíř povstal (The Dark Knight Rises, r. Christopher Nolan, USA/Velká Británie, 2012) – Dunivé, provokativní a matoucí finále, které vyprovokovalo nezvyklé množství protichůdných interpretací, zkrátka více než důstojný závěr revoluční blockbusterové trilogie.
• Nebezpečná metoda (A Dangerous Method, r. David Cronenberg, Velká Británie/Německo/Kanada/Švýcarsko, 2011) – Nic víc než skvěle napsané, zahrané a rozvrstvené intimní drama, krásná terapie mluvením.
• Bouřlivé výšiny (Wuthering Heights, r. Andrea Arnold, Velká Británie, 2011) – Rozpoutané živly obrazu a zvuku, zřejmě vůbec nejsugestivnější převod živelného romantismu na plátno.
• Divoká stvoření jižních krajin (Beasts of the Southern Wild, r. Benh Zeitlin, USA, 2012) – Film, v němž se nevídaným způsobem setkává zemitý realismus a magické vize, očistně špinavá lázeň.
• Jeden musí z kola ven (Tinker Tailor Soldier Spy, r. Tomas Alfredson, Velká Británie/Francie/Německo, 2011) – Film-labyrint, na první pohled šedá myš, na druhý absolutně promyšlená stylizace, vypravěčská chytrost, plíživá náročnost, zkrátka nejlepší knižní adaptace za poslední roky.
• Martha Marcy May Marlene (r. Sean Durkin, USA, 2011) – Podexponovaná noční můra, v níž se asociační přechody ze „současnosti do minulosti“ proměňují v dusivé bloudění nočními můrami, traumaty a deformovanou myslí hlavní postavy.
• Akáty (Las Acacias, r. Pablo Giorgelli, Argentina, 2011) – Minimalisticky výhřevné argentinské polínko o lásce, která vzniká beze slov za předení motoru kamionu.

Zvláštní uznání českému snímku:

• Pevnost (r. Lukáš Kokeš a Klára Tasovská, ČR, 2012) – Pokud v ČR letos vzniklo něco, co si suverénně osvojilo „současný“ syrový lyrismus filmové formy, byl to tenhle dokument o kousku kocourkovského ráje na řece Dněstr.

Zklamání roku:

• Láska (Amour, r. Michael Haneke, Rakousko/Francie/Německo, 2012) – Haneke zdobně zašitý v koženém futrálu snobské konverzačky.
• Až vyjde měsíc (Moonrise Kingdom, r. Wes Anderson, USA, 2012) – Skautský výprodej okoukaných Andersonových suvenýrů.
• Cosmopolis (r. David Cronenberg, Kanada/Francie/Portugalsko/Itálie, 2012) – Zbytnělá filmařská prostata, agonizující festival verbální i obrazové impotence.
• Prometheus (r. Ridley Scott, USA, 2012) – Däniken, Vašíček, steroidy a senilita by se neměly míchat.
• Země bez zákona (Lawless, r. John Hillcoat, USA, 2012) – Smradlavý gangsterský macho-Kabát: Když se u nás chlapi poperou, tak jenom nožem anebo sekerou.

Tomáš Stejskal, filmový kritik

Vrcholy:

• Holy Motors (r. Leos Carax, Francie/Německo, 2012) – Film o životě filmu. Vyznání samotného média. Snímek enormně otevřený interpretacím, snímek bez postav, snímek, který obývají samotné součástky, z nich se utváří kinematografie. V hlavní roli Denis Lavant a akce, atrakce, emoce, násilí i smyslnost. Stejnou měrou abstraktní jako melancholický.
• Je to jen vítr (Csak a szél, r. Bence Fliegauf, Maďarsko/Německo/Francie, 2012) – Sociální meditace, která se lyricky a zároveň neúprosně vlamuje do prostor filmového realismu. Nejzásadnější snímek o romské problematice, triumf stylu, snímek nebývale současný a přitom dílo s parametry antické tragédie.
• Divoká stvoření jižních krajin (Beasts of the Southern Wild, r. Benh Zeitlin, USA, 2012) – Jeden z nejsilnějších debutů vůbec. A taky další neobvyklé rozšíření hranic realismu. Střet dětské optiky a optiky vyloučených vrstev díky jedinečnému stylovému uchopení vymaňuje pohádkové i patetické z jejich běžných poloh a nechává je zaznít jako jediné možné vyjádření zkušenosti s okolním světem.
• Temný rytíř povstal (The Dark Knight Rises, r. Christopher Nolan, USA/Velká Británie, 2012) – Nezměrný chaos vystřídalo nezbytné zlo, ke koncepčnosti se přidala nejen větší porce fyzična, ale i emoce. Film, který je politický úplně jiným způsobem, než tvrdí většina jeho odpůrců i obhájců. Každá rána pěstí tu totiž říká o fungování současného kapitalismu víc než většina dialogů v budoucích oscarových dramatech.
• Bouřlivé výšiny (Wuthering Heights, r. Andrea Arnold, Velká Británie, 2011) – Kamera může nejen říci nevyslovitelné věci o nejhlubším nitru postav, které sleduje, ale být i silným partnerem v dialogu o podstatě literárního romantismu devatenáctého století. I přes dílčí problémy druhé půle jeden z nepochybných vrcholů roku, byť i jen proto, že svým radikálním pohledem na klasiku ospravedlňuje samu existenci formátu filmové adaptace literárního díla.

Další pozoruhodné tituly:

• Na druhé straně kopců (După delauri, r. Cristian Mungiu, Rumunsko, 2012)
• Až vyjde měsíc (Moonrise Kingdom, r. Wes Anderson, USA 2012)
• V mlze (V tumane, r. Sergej Loznica, Rusko, 2012)
• Klip (r. Maja Miloš, Srbsko, 2012)
• Nebezpečná metoda (A Dangerous Method, r. David Cronenberg, Velká Británie/Německo/Kanada/Švýcarsko, 2011)
• Černý kůň (Dark Horse, r. Todd Solondz, USA, 2012)

Česká naděje:

• Okresní přebor (r. Jan Prušinovský, Jakub Kohák) – Příklad, jak by mohly do budoucna vypadat české žánrové filmy.
• Příliš mladá noc (r. Olmo Omerzu) – Příklad, kudy by se měly do budoucna vydávat české artové filmy. I když to bude ještě dlouhá cesta.

Fail roku:

• Polski film (r. Marek Najbrt) – Příklad, kudy by se neměly vydávat žádné české filmy.
• Prometheus (r. Ridley Scott, USA, 2012) – Není nic horšího, než když béčkový film předstírá hloubku tak dovedně, že vyvolává takřka filosofické disputace.
• Pí a jeho život (r. Ang Lee, USA, 2012) – Asi jediný film, který je v jádru tak neskonale banální a hloupý, že i samotná stylistická a vypravěčská invence s přibývajícími minutami násobí odpor k němu.

Aleš Stuchlý, filmový kritik (Čelisti)

1. Holy Motors (r. Leos Carax, Francie/Německo, 2012)
2. Na druhé straně kopců (După delauri, r. Cristian Mungiu, Rumunsko, 2012)
3. Martha Marcy May Marlene (r. Sean Durkin, USA, 2011)
4. Bouřlivé výšiny (Wuthering Heights, r. Andrea Arnold, Velká Británie, 2011)
5. Je to jen vítr (Csak a szél, r. Bence Fliegauf, Maďarsko/Německo/Francie, 2012)
6. Divoká stvoření jižních krajin (Beasts of the Southern Wild, r. Benh Zeitlin, USA, 2012)
7. Ráj: Láska (Paradies: Liebe, r. Ulrich Seidl, Německo/Francie, 2012)
8. Akáty (Las Acacias, r. Pablo Giorgelli, Argentina, 2011)
9. Barbara (r. Christian Petzold, Německo, 2012)
10. Temný rytíř povstal (The Dark Knight Rises, r. Christopher Nolan, USA/Velká Británie, 2012)

Zvláštní uznání aneb český film roku:

• Pevnost (r. Lukáš Kokeš a Klára Tasovská, ČR, 2012)

Bonus – Jako kdyby Luis Buñuel natočil pseudoscénáře Vratislava Effenbergera aneb dvě znamenité, vtipné alegorie:

• Alpy (Alpeis, r. Yorgos Lanthimos, Řecko, 2012)
• Wrong (r. Quentin Dupieux, USA, 2012)

Nejlepší seriály:

• Breaking Bad
• Homeland

Antonín Tesař, redaktor Cinepuru

1. Holy Motors (r. Leos Carax, Francie/Německo, 2012) – Nejpřemýšlivější a zároveň nejemotivnější letošní snímek, merde!
2. Je to jen vítr (Csak a szél, r. Bence Fliegauf, Maďarsko/Německo/Francie, 2012)
3. 5. sezóna Breaking Bad
4. 5. sezóna Mad Men
5. Epizoda The Reichenbach Fall ze seriálu Sherlock

Objev:

• David O’Reilly

Další filmy:

• Zátah (Serbuan maut, r. Gareth Huw Evans, Indonésie/USA, 2011)
• Frankenweenie (r. Tim Burton, USA, 2012)
• Bouřlivé výšiny (Wuthering Heights, r. Andrea Arnold, Velká Británie, 2011) – Geniální první polovina, která patří po bok Motorů a Větru, zklamání z upovídané druhé půlky.
• Temný rytíř povstal (The Dark Knight Rises, r. Christopher Nolan, USA/Velká Británie, 2012)
• Divoká stvoření jižních krajin (Beasts of the Southern Wild, r. Benh Zeitlin, USA, 2012)