Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Nebezpečná metoda / Krásné plátno plné nezřetelných prasklin

Nebezpečná metoda / Krásné plátno plné nezřetelných prasklin

kritika / Vít Schmarc / 9. 3. 2012 / komentáře (9)

Vztah otce psychoanalýzy Sigmunda Freuda a jeho dočasného syna, dědice a věrného následovníka Carla Gustava Junga je natolik spletitý, že i objemná práce Johna Kerra Nebezpečná metoda balancuje mezi historickou rekonstrukcí a psychologickým rozborem. Vztah zprvu přeplněný úctou, pokorou, nadšením a intimitou se postupem času vyvinul ve střet nesmiřitelných protikladů. Ačkoliv Jung později odvíjel svůj nesoulad s Freudem od důvodů vysloveně ideových, klíčovou roli v jejich vztahu sehrálo mnoho faktorů: dobové politikaření v psychoanalytické komunitě, etnokulturní rozdíly, složitá osobnost obou… a žena.

Sabine Spielrein, Jungova pacientka, milenka a inspirátorka spoluurčila osudy dvou géniů, bez nichž by jeden z nejpozoruhodnějších oborů lidského poznání zůstal v čase upjaté bigotnosti jen pečlivě uzamčenými dveřmi. Z pochopitelných důvodů se aktuální snímek Davida Cronenberga zaměřuje pouze na několik vláken, z nichž bylo utkáno zprvu pevné pouto mezi ambiciózním a dobře situovaným psychologem švýcarské kliniky v Burghölzli a charismatickým vídeňským neurologem, který nasměroval studium neurózy od empirických faktů těla do nepřehledné temnoty mysli.

O Nebezpečné metodě tak můžeme hovořit jako o melodramatu – kuriózním milostném trojúhelníku, v němž se sice nehraje o srdce a tělo ženy, přesto je sexualita katalyzátorem příběhu. A pochopitelně o něm můžeme hovořit jako o Cronenbergově akademickém a snad až příliš upjatém filmu, který i v intencích jeho zklidněného „pozdního období“ vyznívá jaksi nepatřičně mírně, vyleštěně, nepatologicky. Je-li jedním z podstatných fenoménů psychoanalýzy „přenos“, nutno říci, že si režisér drží od svého materiálu patřičný distanc. I tam, kde bychom očekávali otevřené sexuální scény a perverzní náboj, nám film nabízí zrcadlení, klidnou hladinu, v níž se odráží záblesky zjitřených emocí: hysterie, sadomasochismus a posedlost „božskou bytostí“ (andělem/wagnerovským Siegfriedem) na straně Spielrein a ambivalence, šosáctvím maskovaná neuróza či sžíravá nespokojenost na straně Junga.

Svět, v němž se postavy pohybují, zaujme nápadnou stylizací. Je to v podstatě vizuální fetiš, slastná reminiscence belle époque: splývavost, elegance, harmonická souhra barev, pokorných kompozic a měkkosti. Kamera s oblibou rámuje postavy jako na pečlivě komponovaných fotografiích, s nostalgicky zamženými okraji. Jsou to obrazy místy až iracionálně krásné a zdánlivě zcela nadbytečné – Jung za zvuků zádumčivého klavíru pluje v lodi s rudými plachtami, na břehu kráska v bílých šatech, okamžik, kdy splynou mlčky v objetí, zatímco nazelenalé jezero dodává výjevu nebývalý soulad.

Idyla je však jen hladinou, která se symbolicky čeří. Zhoubná neuróza dřímá hluboko pod povrchem a jejím výrazným symptomem je Jungův apokalyptický sen v samém závěru. Pokud jsme si u „raného“ Cronenberga zvykli na to, že jsou postavy i jejich prostředí exploatovány zvenčí, teď se rozpor přesouvá do nitra. Nebezpečná metoda je do značné míry filmem o stvoření, destrukci a znovustvoření: Jungovo vyléčení Sabine Spielrein skrze „terapii mluvením“ rozvrátí jeho samotného, produktivní paternální pnutí mezi ním a Freudem přejde v iracionální zášť, bortí se i namáhavě budovaná vědecká disciplína a v neposlední řadě také „krásná epocha“ stojí nad krvavým jezerem Velké války, která se ohlašuje skličujícími předtuchami. Pod veškerou krásou a poklidem se objevují jemné (sexuální, kulturní, ideologické) praskliny, jež rozrušují pečlivě budovanou a na odiv stavěnou konstrukci.

Při všech značných zjednodušeních i historických odchylkách si dokáže Nebezpečná metoda udržet dramatickou integritu a zároveň anachronicky trvá na tom, že pohyb ukrytý v hloubi lidské mysli je strhující více než ten zjevný – ať už se manifestuje v terminologicky náročném, avšak přehledném dialogu, dopisové disputaci či výkladu snů. Ústřední herecké trio navíc vdechlo svým postavám delikátní detail – Mortensenův Freud je uštěpačný, ješitný, ale ve své otcovské pozici zranitelný, Fassbender obdaroval Junga upjatostí, rozcitlivělostí i nápadným sobectvím, Knightley překvapivě sugestivně těká mezi přehrávanými spasmaty a obtížně zkrocenou neurotičností…

Každá z postav vnáší do filmu rozdílné hledisko: Freud pragmaticky navrhuje uznat svět takový, jaký je (cokoli děláte, nezkoušejte je vyléčit), Jung trvá na nutnosti metafyzického přesahu (pacienta je třeba přivést k tomu, kým chtěl vždy být), Spielrein je posedlá destruktivním střetem protikladů, z nichž se zrodí nová bytost, odpoutaný bohém Otto Gross pak radí: nikdy nic nepotlačovat. Nebezpečná metoda zaujatě krouží kolem všech hledisek, ale žádnému se plně nepodřizuje. Je v ní kus idealismu, kreativní destrukce i (vizuální) nevázanosti. Bílou látku vyprávění občas potřísní bláto či panenská krev, střet principů však zůstává dráždivě otevřený.

Těžko říct, co by Cronenbergovu aktuálnímu počinu řekl právě guru sexuálního osvobození Otto Gross. Na první pohled se zdá, že kanadský podivín úzkostlivě potlačuje svou přirozenost. Ve skutečnosti však obsese převedl do delikátního tvaru propracované filmové myšlenky, jejíž „analytické“ sledování přináší téměř zapomenutou rozkoš z jednoduchosti, pod níž se rozevírá hluboké jezero nejistoty.

Nebezpečná metoda (A Dangerous Method, Kanada/VB/Německo/Švýcarsko, 2011, IMDb)
Režie: David Cronenberg, scénář: Christopher Hampton podle předlohy Johna Kerra, kamera: Peter Suschitzky, střih: Ronald Sanders, hudba: Howard Shore, hrají: Viggo Mortensen, Michael Fassbender, Keira Knightley, Vincent Cassel ad,.99 minut, distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 26. 1. 2012).

Nebezpečná metoda (A Dangerous Method, Kanada/VB/Německo/Švýcarsko, 2011, IMDb)
Režie: David Cronenberg, scénář: Christopher Hampton podle předlohy Johna Kerra, kamera: Peter Suschitzky, střih: Ronald Sanders, hudba: Howard Shore, hrají: Viggo Mortensen, Michael Fassbender, Keira Knightley, Vincent Cassel ad,.99 minut, distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 26. 1. 2012).

Přečteno 4410x

Článek vyšel v časopise Cinepur #80, březen 2012.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.7 /9

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Nebezpečná metoda

****  CINEPUR (3.3)

****  ČTENÁŘI (2.8)


komentáře

    přepište kód:

freudián  (15.3.2012 20:34)

já už se v tom také nevyznám, i když slovíčka to jsou pěkná!

vít schmarc  (15.3.2012 10:49)

tak napřed naznačujete, že tam vidím souvislost, jež tam není, teď zase to, že jí tam nevidím? začínám z toho být krapet neurotický… :o) ta slova jsem dal vedle sebe věren víře, že doba, v níž se Freud profiloval jako psychoanalytik, byla dobou těkání mezi exaktní vědou o těle a prolamováním tabu v oblasti poznání lidské psychiky jako nezávislého fenoménu. Samozřejmě pod vlivem četby Kerrovy monografie, v níž se tato souvislost mnohokrát zmiňuje. Je to, promiňte mi, slovíčkaření.

freudián  (14.3.2012 20:49)

díky za fundovaný příspěvek, ano, má to shodný slovní kořen, asi jako fyzika a fyzioterapie… v našem případě je zavádějící, že obě slova dal autor těsně vedle sebe, aniž by zjevně pomyslel na souvislosti, natož na to, že Freud tu spojitost skutečně jako původem neurolog viděl…

Neuroza  (14.3.2012 15:20)

ad freudian: νεῦρον, neuron vs neuroza etymologicky nemoc "nervu". Nu, jista souvislost by tu byla, i kdyz oborove se nam to rozdelilo: neurologie jako diagnostika a léčba všech problému centrální, periferní a autonomní nervové soustavy, ktera uzce souvisi s psychiatrii; ostatne Freud studoval lekarskou fakultu a pojmy jako impuls, inhibice, vybiti ci katexe prevzal prave z neurologie. Spojistost nam ostatne zustala dodnes v jine forme: v podobe atestace - specializacni vycvik v ramci neurologicke atestace zahrnuje i trimesicni staz na psychiatrii…. Ale s filmem to ma pramalo spolecneho!

freudián  (13.3.2012 11:10)

to spíš bylo upozornění pro čtenáře, než pro autora ;-)

vít schmarc  (12.3.2012 22:56)

popravdě mě ta souvislost během psaní ani nepřišla na mysl, proto ta volba slov a údiv - ale rozumím tomu.

freudián  (11.3.2012 22:39)

nešťastné řazení slov

vít schmarc  (11.3.2012 13:04)

"Sigmund Freud (6. května 1856 Příbor (okres Nový Jičín) – 23. září 1939 Londýn, rodným jménem Sigismund Šlomo Freud) byl lékař–neurolog" --- samozřejmě jeho neurologická specializace měla se zájmem o neurózy mnoho společného, ale úplně nevím, co vás vede k tomu, že bych si to mohl plést :-)

freudián  (10.3.2012 06:49)

"vídeňským neurologem, který nasměroval studium neurózy" doufám, že autor nepovažuje neurologa za odborníka na neurózu, jak by tento nešťastný obrat napovídal :-)

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #116

#116

duben 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

Být dobrovolným OUTsiderem / OUT

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena

Bludný kruh tužeb a opojení / Nemilovaní

Žena v ohni / Odnikud

Každý za sebe a AIDS proti všem / 120 BPM

Pozor, vyletí ptáček / Thelma

Lamač Lucasových kódů / Star Wars: Poslední z Jediů


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Andreas Dresen / V kině není místo pro autenticitu

Vyšší moc / V lavině

Dva dny, jedna noc / Triumfální prohra

Cesta ven / Cesta ven i dovnitř

Noe / Organizace spojených náboženství


RUBRIKY

anketa (23) / český film (72) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (90) / fenomén (68) / festival (62) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (731) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (650) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (98) / reflexe (24) / report (99) / rozhovor (153) / scénář (4) / soundtrack (37) / téma (848) / televize (89) / tisková zpráva (1) / událost týdne (202) / video (2) / videoart (16) / videohra (54) / web (41) / zoom (150)

Cinepur #80 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #80, březen 2012

Z obsahu tištěného čísla:

Rok 2011 v české filmové distribuci (Aleš Danielis, Přemysl Martinek, kauza)

Středoevropští dokumentaristé nemají srdce z kamene / Současný polský a rakouský dokument (Zuzana Pauková, zoom)

Dávej - ber? / Pět snů o budoucnosti podpory české kinematografie (Michal Procházka, téma)

Loutka musí zůstat loutkou / Jiří Trnka a varianty pojetí filmové loutky (Pavel Horáček, Malvína Toupalová, fenomén)

Judy Garland / Cena za hvězdnost (Šárka Gmiterková, profil)

Lurdy / Možnost zázraku (Antonín Tesař, kritika)

+ více...