Nech je téct, Mauglí, jsou to jen slzy / Gallipoli

Scény, které otevírají a uzavírají film Gallipoli, působí jako extrémně krutý vtip. V úvodu vidíme mladého běžce, jenž si při tréninku opakuje mantru: „Co jsou mé nohy? Ocelové pružiny. Co udělají? Vystřelí mě na dráhu. Jak rychle umím běžet? Rychle jako gepard. Jak rychle budu běžet? Rychle jako gepard.“ Závěrečná scéna ukáže téhož běžce, jak si opakuje stejnou mantru v zákopu těsně před zoufalým během proti nepřátelským kulometům, který skončí zastaveným záběrem na jeho rozstřílené tělo těsně před pádem na zem. Tyto dvě scény skutečně ve zkratce charakterizují film jako celek. Gallipoli vypráví o tom, že nohy silné jako ocelové pružiny ani gepardí rychlost toho proti kulometům mnoho nezmůžou. Obzvlášť pohled perspektivou jeho zdrcujícího finále podtrhne, jak moc celému vyprávění vládne tragická ironie.

Dvojznačný je dokonce i název Gallipoli – odkazuje totiž jak k hrdinské kapitole australských dějin, tak k jednomu z velkých masakrů první světové války. Jméno tureckého poloostrova je spojené s dějinami Austrálie právě díky Velké válce. Austrálie byla v té době uznána jako samostatný stát, který nicméně pořád podléhal koloniálnímu vlivu britského impéria. Do první světové války se Austrálie zapojila právě...