Na FAMU nás učili, že žánr je „fuj“ / Rozhovor s režisérkou Terezou Nvotovou

Světlonoc, druhý celovečerní hraný snímek Terezy Nvotové, získal Zlatého leoparda za nejlepší dílo letošní locarnské soutěže Cineasti del presente (Filmaři současnosti). O hojně diskutovaném feministickém ostnu vyprávění ani o toxických projevech maskulinity ve společnosti jsme se s Terezou Nvotovou nebavili tolik jako jiní. Více nás zajímala její autorská metoda a úskalí, která přineslo rozhodnutí pohybovat se na pomyslném průsečíku autorského dramatu a divočejších žánrových poloh.

O ocenění Světlonoci v soutěži Cineasti del presente jste se prý dozvěděla od jednoho z novinářů během rozhovoru…

Ano. Nejvtipnější na tom je, že je to natočené. On nevěděl, že o ceně nevím. Zeptal se: „Proč si myslíte, že porota vybrala váš film?“ Já na to: „Co? Jaká porota?“ Bylo těsně po premiéře, takže mě něco takového ani nenapadlo. Byla jsem v šoku. Vůbec mi to nedocházelo a on navíc chtěl, abych se k tomu nějak vyjádřila. Po rozhovoru jsem se podívala na mobil, kde jsem měla snad deset zmeškaných hovorů od Giony (umělecký ředitel festivalu Giona A. Nazzaro – pozn. red.). Zavolala jsem mu zpátky a hned říkám: „Giono, já už to vím.“ A on (předvádí rozčilený hlas): „Kdo ti to řekl?“ Evidentně byl naštvaný, že mi to...