4 ½ / Rimini

Umaštěné tílko, zimní kabát z tulení kůže, hrstka oprýskaných řetězů a potem slepené prameny odbarvených blond vlasů. Ošuntělá rakouská popstar druhé kategorie se šourá po zamlženém pobřeží a promlky mezi koncerty pro prořídlé publikum 60+ si krátí alkoholem nebo erotickou brigádou v postelích svých věrných fanynek. Bezútěšnost jeho každodenního pachtění za zbytky vyčpělé slávy zaujala rakouského režiséra Ulricha Seidla, který se k fikčnímu námětu vrátil po takřka deseti letech. Do jaké míry ale příběh o usychajícím zpěvákovi posunul jeho režijní metodu dosud založenou na distancované observaci a vměšování dokumentárních postupů do hraných formátů (a naopak)

V souvislosti se Seidlovou tvorbou se už od počátku osmdesátých let pravidelně objevovaly pochvaly nebo nařčení z kontroverze, provokace a společenské obžaloby, ne nepodobné těm, které mířily za dalšími nactiutrhači rakouské kultury – filmařem Michaelem Hanekem, spisovatelkou Elfriede Jelinek a ještě dříve za spisovatelem Thomasem Bernhardem. Vedle mezinárodního uznání mají se Seidlem společné především surovost a nemilosrdnost, s jakou ryjí do rakouské identity a křesťanské morálky, jež se pod jejich palbou rozpadají na střepiny historických traumat a potlačovaných patologických projevů....