Síla fiktivních obrazů / Profil Michala Blaško
Jedním z nejpozoruhodnějších počinů české původní televizní tvorby poslední doby je minisérie Podezření (2022). Třídílný příběh zdravotní sestry obviněné z vraždy pacientky uvedený v nedělním hlavním vysílacím čase České televize nedovolil divákovi setrvat na obláčku příjemné netečnosti průměrné televizní produkce a místo toho nabídl charakterovou studii nesympatické a komplikované postavy, navíc podanou prostřednictvím nejednoznačného vyprávění s vhledy do sociální problematiky. Nemalý podíl na vyznění Podezření má dvaatřicetiletý slovenský režisér Michal Blaško, který zfilmoval scénář Štěpána Hulíka a už ve své předchozí autorské tvorbě prokázal cit pro vyprávění komplikovaných a společensky silně rezonujících příběhů.
Většinu Blaškových filmů spojuje podobný základ. „Vždy mě zaujala nějaká reálná událost, od které jsem se mohl odrazit a příběh potom vybudovat na úplně fiktivních obrazech,“ popisuje genezi svých námětů. Nemá přitom ambice skutečné události rekonstruovat. Upravené příběhy podle něj vyznívají silněji, přestože podávají stejnou myšlenku. Tak tomu bylo i u Podezření, kdy tvůrce nezajímaly konkrétní kauzy, ale „chtěli vystihnout, co různé reálné postavy spojuje, jak se na ně dívalo jejich okolí a jak se to odrazilo na vývoji jejich příběhů“. Možná právě jistá univerzální kvalita Podezření nalákala ke koprodukci i mezinárodní televizní stanici ARTE a otevřela sérii cestu na filmový trh letošního Berlinale.
Na zahraničních festivalech Blaško uspěl již se svým debutem na katedře režie bratislavské VŠMU, krátkým filmem Strach (2015), který byl také inspirován skutečnou událostí. Příběh mladého učně, který se stane svědkem násilného incidentu v hromadné dopravě, byl natočen v koprodukci s pražskou FAMU. Neobvyklou spolupráci obou škol si Blaško vybojoval spolu se spolužákem z nedokončeného studia na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku, kameramanem Adamem Machem, s nímž spolupracuje na všech svých projektech, a to už od prvních stadií scénáře. Strach , který byl uveden na festivalu v San Sebastiánu, vyhrál pražský FAMUfest i cenu za nejlepší krátký film na Mezinárodním filmovém festivalu ve Vilniusu.
Spolupráce mezi FAMU a VŠMU pokračovala dál a sklízela další úspěchy. Snad největším z nich byl Blaškův bakalářský snímek Atlantida, 2003 (2017) vystavěný na námětu pocházejícím z krátkého novinového článku o mladé ukrajinské ženě, kterou její přítel na cestě za lepším životem na Západě vyměnil za doklady. Film natočený na dechberoucích lokacích ve čtyřech evropských zemích nesází na lacinou polaritu viníka a oběti. Na první pohled zaujme obsazení: hlavní role ztvárnili tehdy ještě málo známá studentka DAMU Elizaveta Maximová, jež se od té doby v Blaškových snímcích objevuje pravidelně, a gruzínský scenárista žijící v Praze Levan Mania, který se před kameru postavil poprvé. „Na Atlantidě jsme pracovali už od prvního ročníku a já i Adam jsme cítili, že by to mohl být film, kterým se nám podaří prorazit,“ říká o snímku, jenž byl uveden na festivalu v Karlových Varech i v sekci Cinéfondation v Cannes, procestoval 65 zemí a ještě větší počet diváků měl šanci jej zhlédnout na stanicích ARTE.
Ve stejném roce jako Atlantidu potom Blaško režíroval bakalářský film Adama Macha Kamion (2017), který měl premiéru na festivalu ve Varšavě. Oproti Atlantidě, vystavěné na interakcích mezi dvěma hlavními postavami, působí Kamion odtažitě. Film reflektuje nešťastnou událost, kdy v Rakousku v roce 2015 zemřelo 71 migrantů. Blaško vypráví příběh prostřednictvím statických kamerových záběrů opuštěného nákladního vozu spolu s evokativní zvukovou složkou a vyhýbá se zobrazení obětí.
Kromě autorských projektů Blaško již od studijních let režíruje i televizní seriály, k nimž se původně dostal díky svému pedagogovi Peteru Bebjakovi, jemuž asistoval při natáčení filmu Čára (2017). Letos na podzim bude mít premiéru jeho celovečerní debut Oběť (2022), o jedné lži, která rozdmýchá xenofobní vášně a poznamená vztah ukrajinské matky a jejího syna, kteří žijí v Česku. Podobnou tematiku i část hereckého obsazení Oběti si Blaško otestoval již v rámci svého magisterského filmu Pochod (2018), který otevírá debatu o nebezpečí spravedlnosti davu, předsudků vůči menšinám v české společnosti a vlivu médií na mezilidské situace. V současnosti osvědčený tým z produkce Oběti pracuje na easternu Cowgirl, který se odehrává na současném Slovensku.