Jak se dělá / Nezanechat stopy

V květnu 1983 utloukla skupina příslušníků polských Občanských milic na služebně osmnáctiletého básníka Grzegorze Przemyka. Mladík veselící se z úspěšně složené maturity vzbudil toho dne mezi mátohami na Zámeckém náměstí okamžitou pozornost strážců pořádku. Tvrdosti výchovného zákroku přispělo, že se nelegitimoval, neboť mu příslušníci před nedávnem roztrhali občanský průkaz. Patolog Przemykova zranění později přirovnal k následkům dvojího přejetí autem. Díky napojení oběti na disidentské kruhy (byl synem básnířky a aktivistky Solidarity Barbary Sadowské) a přítomnosti očitého svědka se o případu dozvěděla podzemní i mezinárodní média, jejichž zájem o nadcházející návštěvu papeže Jana Pavla II. v rodné zemi zastínilo téma policejního pronásledování demokratické opozice. Przemykův pohřeb se poté stal pokojnou masovou demonstrací proti totalitnímu režimu. Křehká iluze jeho legitimity se ocitla opět v ohrožení, sotva bylo odvoláno stanné právo.

Procedury masivní zahlazovací akce, z níž vyšli Przemykovi vrazi vzdor forenzním důkazům, výpovědím očitých svědků a desítkám znaleckých posudků prokazujících jejich vinu osvobozeni, zpracoval Cezary Łazarewicz v knižní reportáži Nezanechat stopy: Případ Grzegorze...