ENTERmultimediale 2 / Festival umění a nových technologií
Druhý ročník mezinárodní přehlídky ENTERmultimediale, zaměřený na uměleckou tvorbu spojenou s novými technologiemi, se stal událostí, kterou se Praha přiblížila tradici renomovaných festivalů, jako jsou rakouské Ars electronica či německé Transmediale. Festival probíhal ve dnech 9. až 12. května 2005 na čtyřech místech – v památníku na Vítkově, Paláci Akropolis, žižkovské TV věži a Francouzském institutu. Ve zmíněných prostorách byla připravena prezentace celkem 74 projektů z 20 zemí.
Festival se snažil dokumentovat zásadní věc, platnou především pro nová umění: hranice tradičních žánrů se definitivně stírají, nové umění je přesahové, prolínavé. Prolínavost mimo jiné vyplývá z přístupnosti nových technologií, které jsou dostupné a inspirativní nejen pro umělce z uměleckých institucí, ale i umělce z technologicky zaměřených institucí.
Návštěvníci festivalu měli možnost se zúčastnit několika premiérových uvedení interaktivních instalací a experimentálních představení, v nichž se v rámci sekce Instalace mohli nechat vtáhnout do virtuální reality vytvořené pomocí počítačů. Vztahu filmu a nových médií byla věnována programová sekce Promítání, v níž kurátoři festivalu prezentovali šíři tvůrčích přístupů k novým technologiím ve "filmovém" umění.
K vrcholu programu patřilo hodinové promítání tzv. machinima filmů, které pro festival připravil rakouský umělec a kurátor Friedrich Kirschner, který sám pracuje na machinimách i jiných krátkých filmech. Machinima je nové a nadějné filmové médium, které používá počítačové hry jako prostředí pro natáčení. Jsou to 3D animované filmy vytvářené skupinami hráčů, kteří přebírají role členů filmového štábu. Někteří jsou herci, jiní kameramani. Každá nová počítačová hra a její technologie mohou nabízet zcela nový způsob práce, a také originální vizuální styl. Promítání machinim v rámci festivalu předvedlo tyto různé možnosti, byly uvedeny nejvýraznější doposud natočené machinimy.
Na festivalu se představil i pravý opak machinim, totiž "podivné" filmy z "dílny" amatérů, kteří se místo virtuálních světů snažili osobitým a realistickým způsobem zachytit každodennost. V rámci Memorystyque 2005 se promítaly low tech a nekvalitní krátké filmy natáčené mobilními telefony a kamerami digitálních fotoaparátů. Divákům se tak otevřely archivy lidí, kteří si neúnavně a s nadšením nahrávají hodiny videí, a to jakýmkoli přístrojem, který mají právě k dispozici. Výsledky dosavadního archivu byly seřazeny do několika příznačných kategorií: cestování, společnost a zábava, pets, přírodní výjevy, různé formy protestů a agitací a samozřejmě umělecké exhibice. Jakkoli některé krátké filmy dokázaly dokonale využít možností daného média, měly umělecký potenciál a byly sugestivní (například simulace letu mouchy či průzkum jednoho amsterodamského skladu s vyřazenou výpočetní technikou – vše nahrané na kompaktní digitální fotoaparáty), většina snímků zůstává spíše zdrojem pro sociologii, teorii audiovizuálního umění či paralelou zažloutlých fotoalb. Snad bych jen od zvoleného programu očekávala seznámení s reprezentativnějším vzorkem těchto filmů na úkor průkopnické "rétoriky". Vždyť možnost natáčení mobilními telefony a kamerami digitálních fotoaparátů je běžným uživatelům dostupná již několik let.
Naopak projekce ENTERselection nabídla srovnání 16 experimentálních prací umělců-profesionálů, které byly rozděleny do tří subkategorií: 1. aspekty performance ve videotvorbě, 2. experimenty s pohyblivým digitálním obrazem, 3. ukázky prací studentů FAMU, které se vztahují k fenoménu virtuální reality.
První sekce představila pět zahraničních autorů, kteří různou formou reflektovali vztah umění k performanci. V souladu s "érou opakování" pracují současná videa, vycházející z historického rezervoáru, s nejrůznějšími formami návratů. Využívají zprostředkovanou, přetvořenou či nějak zdeformovanou tělesnost. Vyvolávají znepokojení, neboť působí jako více či méně hlasitá ozvěna něčeho známého, a přitom zabraňují jednoznačné identifikaci. Z přehlídky mě zaujalo skupinové dílo finských umělců Tjader-Knight, Inc., které se stalo humorným pojednáním o síle obrazu a zvuku. Umělci se odkazovali k žánru černé komedie, a to v radikálně minimalistickém prostředí. Zobrazili pouze detail akce stále se přibližujících chechtajících se úst. Jednalo se o pseudoperformanci, která se vysmívá snahám akčních forem videoumění vyvolávat dojem okamžitosti.
Další zdařilé skupinové dílo, tentokrát od ruského dua Myznikov a Provorov, nepřímo odkazovalo k mechanismu násilí. Hraná akce probíhala v "nevhodně" pojatém, neskutečně chladné, až reklamním prostředí. Jejich video o "zmoklé slepici" se stalo ironickou metaforou o oslabeném objektu, které paradoxně propojuje zobrazení násilí s vysoce stylizovaným prostředím. Zbývající dvě sekce předvedly tvorbu studentů a nedávných absolventů českých uměleckých škol (VŠUP, AVU, FaVU a FAMU). V rámci konference Nová média a vzdělávání v České republice situaci příznačně komentoval vedoucí ateliéru Nových médií I. Michael Bielický konstatováním, že AVU je poněkud komplikovanou institucí. Myšlenkově prvoplánové, a tedy značně únavné práce opírající se pouze o řemeslnou dovednost evokovaly, bohužel, spíše festival o archeologii umění a nových technologiích.