Hollywood Bollywood! / Moje velká indická svatba!

1. 6. 2005 / Jakub Arpel
kritika

Jak lze odtušit i s matnými znalostmi fungování tradičního amerického industriálního přístupu k filmování (totiž že kolesa průmyslu jsou čas od času promašťována užíváním cizích, exkluzivně vypadajících formálních postupů), Moje velká indická svatba, "svérázná" filmová adaptace klasického díla Jane Austenové Pýcha a předsudek, je pouhým slabým odvarem toho, co se nazývá Bollywoodem. Tento fakt může iritovat desítky milionů indických cinefilů i znalců klasického Bollywoodu, nikoli však naše odborné i neodborné publikum.

U nás bude snímek namísto toho spíš urážet "všeobecný dobrý vkus", a to zejména svými naprosto integrálními, od Bollywoodu neoddělitelnými, a v tomto případě tedy nanejvýš oceněníhodnými součástmi, totiž zjednodušováním, alogičnostmi a emocionální "bulvarizací" seriózní látky. K tomu jen připomínám, že žánr bollywoodské adaptace (britské) literární či dramatické klasiky je v bollywoodském kontextu již léta pevně zakořeněn, že vpravdě bollywoodská (bollywoodská stylem, geograficky však madráská) adaptace Jane Austenové byla představena na minulém Febiofestu (Kandukondain Kandukondain) a srovnání obou verzí vypoví mnohé o nejnovějších trendech na poli audiovizuálního glajchšaltování.

Kořeněná verze jinak standardního kalifornského produktu zpřístupňuje českému filmovému publiku, tedy publiku "koloniálnímu", perifernímu (rozuměj "diktátem stavu věcí odsouzenému k značně omezenému rozhledu"), jakýsi výhled klíčovou dírkou do světa mnohobarevné kinematografické pestrosti.

Před recenzenta se tu postavil konflikt rozměrem vpravdě pupendovský – buď celý jev víceméně odmítnout jako z podstaty špatný (verze polívkovská), nebo velkoryse ohledat míru jeho pozitivního přínosu (verze duškovská). Za sebe zběžně volím tu druhou variantu, protože za jakýkoli, byť slabší odlesk Bollywoodu, který by v budoucnu přispěl k popularizaci jeho i jiných, na Hollywoodu dosud nezávislých prostředí, jsem vděčen.

Skutečně mě mrzí pouze jediná věc – superhvězdě Aishwaře Rai, jedné ze tří největších bollywoodských femmes fatales, je v Mojí velké indické svatbě partnerem bezejmenný, mizerný seriálový herec. "Svým národům" takto Hollywood představil svoji verzi reklamní fráze "Bollywood meets Hollywood" – představu (morálně) nepřijatelnou, přímo odkazující k arogantní indické politice starého britského impéria.

Moje velká indická svatba
(Bride and Prejudice, VB, USA 2004)
režie Gurinder Chadha, scénář Paul Mayeda Berges, Gurinder Chadha, kamera Santosh Sivan, hudba Anu Malik, Craig Pruess, hrají Aishwarga Rai, Martin Henderson, Daniel Gillies ad.
111 minut, distribuce SPI, premiéra 16. 6. 2005

Zpět

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Nové cesty narace

40 / červen 2005
Více