Sex, lži a televize / Rivalové

Zatímco Amerika si v posledních letech našla své melodramatické bohatství v knižní sérii a posléze i divácky úspěšném seriálu Bridgertonovi, Velká Británie literární romantické eskapády ze života privilegovaných hltá z díla spisovatelky Jilly Cooper už od 80. let. Je až s podivem, že se jedna z jejích nejslavnějších knih Rivalové dočkala první seriálové adaptace až nyní.

V oblacích nadstandardní rychlostí svištící letadlo, holý zadek ministra sportu, divoký sex na zvuk netěsnící toaletě, kouřící cestující, magazíny Vogue a Cosmopolitan, šampaňské, krevety, zrnitý a měkký vizuál evokující atmosféru 80. let a burácející skladba Addicted to Love od Roberta Palmera. Rivalové už v první minutě dávají jasně najevo, na jakou notu hrají. Jde o povrchními, a o to silnějšími, emocemi napěchovanou jízdu, kde život smetánky řídí sex a intriky. Vyprávění se točí okolo regionální komerční televize ve fiktivním, převážně venkovském anglickém kraji Rutshire.

K němu se váže zastřešující název knižní série Rutshire Chronicles, již je literární předobraz seriálu součástí. S touto tvorbou Jilly Cooper se pojí výstižný termín bonkbuster ustanovený v 70. a 80. letech a označující komerční romantické novely ze života vyšší vrstvy, kde jde čistě o melodramatické vztahy, svůdnou tělesnost a luxusní životní styl, zbavený finančních problémů. K pomyslné dokonalosti tento subžánr dotáhla právě Cooper. Zatímco spousta jiných novel se dočkala televizních adaptací, zpravidla nedlouho po vydání, z jejího díla byl natočen pouze dvoudílný televizní film Riders (1993). Ten je však staromilsky cudný a laděním připomíná spíše romány Jane Austen.

Svůdnost a všudypřítomný lesk seriálovým Rivalům nechybí. De facto jsou na ní celí založení a zachovávají erotický náboj předlohy. Televizní průmysl zabydluje široká paleta postav, jejichž motivace a jednání se rapidně mění. Mezi ně patří i hvězdný moderátor Declan a jeho rodina, kterého angažoval chameleonský ředitel televizní společnosti Tony Baddingham. Jeho odvěkým rivalem je pohledný ministr sportu, mediální hvězda, bývalý jezdec na koni a svůdník Rupert Campbell-Black (objevující se napříč původní literární sérií). Tony své obří impérium využívá jako nástroj k uspokojování osobních choutek. Zaměstnance má pochybně zaháčkované, především novou a ambiciózní producentku z Ameriky Cameron Cook.

Vztahy všech zúčastněných se postupně proplétají, ohýbají a vedou k šokujícím obratům. Stejně tak se přelévají divácké sympatie, kdy postavy prostřednictvím milostných aférek či niternějších romancí sundávají povrchní masky. Věčný mládenec se zamiluje do dcery svého rivala, přehlížená manželka si frustraci a nezájem muže léčí milostnými eskapádami, žena v domácnosti dychtící po slávě se snaží ke kariéře dostat přes postel, narcistní moderátor přehlíží svou oddanou manželku, zatímco ta se bojí nevěry s vysněným a povahově stejně laskavým mužem. Podobných linií je tu načrtnutých tucet.

Jakkoli by prostředí televizního průmyslu mohlo navádět k satiře či reflexi mediálních praktik, tvůrci jej využívají jako prostředek k větvení vztahových peripetií. Prohnilý a neustále „nadržený“ subsvět zprvu divák objevuje s nováčkem Declanem, který přišel ze státní televize. Po základním načrtnutí se od něj a jeho rodiny perspektiva odklání. Ačkoli závěr první epizody slibuje, že jedna z postav, jež na základě zkušeností píše knihu, otěže vyprávění převezme, jde jen o efekt stupňující drama daného segmentu a tvůrci se k volbě komentující vypravěčky již nevrací.

Vášeň je vážná věc

Obecně je největší doménou série strhující chvilková pomíjivost a šponování tělesnosti. Libido je hnacím motorem všech postav. A je otázkou, kdo jej dokáže zkrotit, kdo jej potlačuje a kdo se jím nechává ovládnout. Ostatní je vedlejší. I když je celkové ladění seriálu záměrně přihlouplé, občas lacině na efekt a takřka animální – ohledně vášně je dílo smrtelně vážné. Mnohdy zapovězená a odsuzovaná nevěra zde nabývá vícerozměrné povahy. Pro jedny znamená fyzický ventil, pro druhé nástroj manipulace, pro třetí pravou lásku. Láska, sex a jejich různorodé podoby jsou zde skutečně pro všechny.

Stejně jako většina postav slyší především na vnější přitažlivost, všichni jejich představitelé dokonale pasují ke svým archetypálním figurám. Zevnějšek je v symbióze s náturou. Rozkreslené archetypy však tvůrci variují a posouvají dál, byť jen v žánrových mantinelech. Tvrďáci odhalují něžnější stránku, naivky se stávají cílevědomějšími a svérázné heroiny ukazují svou zranitelnost. Žádnou z postav nejde lehce zaškatulkovat. Dobro a zlo neexistují. Většina je stejně zvrácená a amorální, jako empatická a nápomocná. U každého však převažuje jiná stránka. I pro ty největší sobce série hledá pochopení, nic jim ale nepromíjí.

A to je na ní pravděpodobně nejsympatičtější. Autoři nad nikým nevynáší soudy a nemoralizují. Na jednu stranu působí takřka buržoazní tematika a rozhraní zbavené problémů obyčejných smrtelníků jako závan starých časů, na stranu druhou přichází se svěžím uchopením. Umí být vůči zbohatlíkům krutí i jim naslouchat. Z různorodých figurek si utahují, ostatní zase polidšťují a ukazují, že i privilegování jsou stále jenom lidé. Série nezapomíná na svou povahu a nesnaží se o detailní psychologické prokreslení. Případná kritika pak úzce souvisí s tím, jaké klademe na „pokleslé“ žánry nároky. I když určitá dekadence může působit samoúčelně, Rivalové jsou bez ní nepředstavitelní. 

Eskapické šarvátky mají ukojit divácké choutky, za něž se někdy možná trochu stydíme. Když už ale naskočíme na vlnu audiovizuálního sexu zbaveného moralizování, je těžké se extravagantním „útokům“ bránit. Prosluněný a kýčovitě nasnímaný obraz, upomínající na tradici soap-oper, podtrhuje, že jde o čistě vyfabulovaný a od reality odtržený svět.

I když se dá literární dílo Jilly Cooper snadno parodovat, Rivalové zůstávají maximálně věrni jejímu odkazu, aniž by se oddali nostalgii. Svědomitě se opírají o estetiku campu a svůj předobraz postupně obohacují o surovou výpověď ohledně dobového postavení žen a nerovných podmínek. S lehkým a o to mrazivějším tónem problematizují znásilnění, zneužívání moci i všudypřítomný sexismus.

Nejde ale o zaslepený pastiš, jako spíš o melodrama tvořené s láskou, jež nezavírá oči před tehdejšími problémy a stále ctí originální étos. I takové čistě zábavné, erotické, programově anti-intelektuální a „nablble“ černohumorné série jsou občas potřeba. Zvlášť, když se jich kvalitně a svědomitě vytvořených rodí tak málo.