Válka dvakrát jinak / Písně pomalu hořící země a Rusové ve válce
Závěr letošního benátského filmového festivalu se nesl ve znamení očekávaných premiér block busteru Joker: Folie à Deux Todda Phillipse nebo westernu Horizont: Americká sága Kevina Costnera. Výrazně palčivější dozvuk však vyvolaly dokumenty Písně pomalu hořící země a Rusové ve válce promítané bok po boku v nesoutěžní části hlavního programu. Oba hledí na válku na Ukrajině: první přibližuje prožitky ukrajinské strany, druhý ukazuje dění na frontě z perspektivy ruských vojáků.
Ukrajinka Olha Zhurbase v Písních pomalu hořící země obešla bez hlavních postav. V temně lyrickém filmu sbírá úlomky lidských příběhů z míst blízko i daleko od frontové linie. Obrazy spálené země, rozpukaných domů a ohořelých kusů vozidel prokládá bolavými výpověďmi Ukrajinců. Promyšleně komponované záběry mají nespornou sílu samy o sobě, dramaturgie střihu je navíc otevírá dalšímu metaforickému čtení. Zdevastovaná krajina odráží spoušť v nitrech Ukrajinců: jedna z žen rozrušeně vypráví, jak ruští vojáci obklíčili osobní auto s jejími rodiči a zaútočili na něj. Nápis „Všichni jsme jeden ruský lid “na domovní zdi kdesi v osvobozeném teritoriu může stěží nést více ironie.
Rusy ve válce natočila v kanadsko-francouzské koprodukci Ruska Anastasia...