Matérie sladkých snů / Milé laskavosti

„Doufám, děti, že budete mít špatný vliv a vyvinete si špatné charaktery. Přeji si to z celého srdce,“ říká otcovská figura svým dětem ve Špičáku, jednom z raných filmů řeckého režiséra Jorgose Lanthimose. Špičák a nejnovější Lanthimosův projekt Milé laskavosti sice dělí téměř patnáct let, spojuje je ale téma útlaku, který se tváří jako vstřícnost. Milé laskavosti vlastně začínají tam, kde Špičák končí – na útěku. Tentokrát nikoli před tyranií, ale svobodou, zpátky do područí šílených bohů.

V Lanthimosových filmech se vždy něco zdá trochu „mimo“. Ve Špičáku matka tvrdí svým dětem, že rodí psy, v Humrovi se nezadaní lidé proměňují ve zvířata a v krátkometrážním snímku Nimic otce rodiny beze slov nahradí jeho dvojnice. Absurdno je vštípené do Lanthimosových fikčních světů natolik, že se po čase začne jevit jako přirozené. Realitu, která je často bizarním a nepochopitelným sledem náhodných událostí, obnažuje spolu s jejími nesmyslnými paradoxy. Včetně těch, které se týkají neschopnosti navázání skutečného kontaktu s druhým člověkem (čemuž se ostatně věnoval ve svém čtvrtém celovečerním filmu Alpy). A to...