Usměvaví šibalové Jerzyho Stuhra
„Uwaga, Stuhr!“ (Pozor, Stuhr!) – tak zněl název sloupku, jenž vyšel 14. ledna 1979 ve varšavském týdeníku Film. Kritik a filozof Jerzy Niecikowski tehdy zařadil začínajícího Jerzyho Stuhra (1947–2024) mezi výjimečné herecké profesionály– zmínil též Jacka Nicholsona a Zbigniewa Cybulského –, kteří podobně jako naturščici svoji roli nehrají, ale danou postavou se stávají, tvoří ji a v různých filmech variují. Stuhr ztělesňuje uhrančivého šplhavce, píše Niecikowski. Šibal se ale upřímně usmívá, „protože to jinak neumí(…): maska přirostla k tváři a není zcela zřejmé, kde je faleš, a kde pravda“.Stuhrův konformista totiž „využívá lidi, ale současně by chtěl, aby ho měli rádi“. Jedná vždy tak, jak se od něj za dané situace očekává. Manipulátor se paradoxně stává objektem manipulace.
Niecikowski při svém hodnocení vycházel ze tří figur, jimiž na sebe Stuhr, do té doby herec krakovského Starého divadla a televizní kabaretiér, upozornil: byl to decentně úlisný asistent ředitele kombinátu v debutu Krzysztofa Kieślowského Jizva (Blizna, 1976), lstivý rozvodový advokát v dramatu Andrzeje Wajdy Bez umrtvení (Bez znieczulenia, 1978) a konečně role hlavní: bez skrupulózní bavič Lutek...