Rozbít mýtus rebelie a někam patřit / Motorkáři
Čelní představitel současného amerického nezávislého filmu Jeff Nichols se po sedmileté pauze vrací. Jeho Motorkáři (The Bikeriders) uvedení minulý rok na festivalu Telluride a odkládaní kvůli změně distributora, vycházejí ze stejnojmenného fotorománu fotografa Dannyho Lyona, který ve filmu také figuruje jako jeden z protagonistů. Jeho rozhovory v ospalém Chicagu se členy tamního motorkářského klubu a především ženou jednoho z nich vyprávění zastřešují. Stejně jako protagonistka filmu, i diváci jsou outsideři neuceleně sbírající střípky dobové atmosféry a motorkářského fenoménu.
Periferie Ameriky
Snímek - s rozpočtem čtyřicet milionů dolarů zatím Nicholsův nejdražší - skutečně navozuje pocit listování fotoalbem. Je vystavěný fragmentárně, až intuitivně. Přes několik zdrojů zprostředkované historky kolikrát ani nemusí být pravda. Nichols konstruuje pro něho typické melancholické a nespěchající tempo a vytváří univerzální fresku mužů, jejichž hlavním jazykem jsou burácející motory. V centru stojí motorkářská skupina Vandals, kterou leader Johnny založil na základě kultovního snímku Divoch (The Wild One, 1953), do jehož protagonisty ztvárněného Marlonem Brandem se do jisté míry stylizuje. Vybudoval kolem sebe komunitu milovníků motorek, popíjení piva a punkového stylu života. Jedním z nich je i všemi obdivovaný rebel bez příčiny Benny. Jeho svérázná žena Kathy, jež reportéra i publikum napříč několika lety provází, však musí neustále bojovat o Bennyho rozštěpené priority.
Nichols se vrací k tématu maskulinity. Co znamená mužství a co jej definuje. Drsňáci i přes všechen performativní machismus touží někam patřit. Sdílí život na periferii a především absenci mužských vzorů. V noci u ohně při divokých pitkách otevírají svá nitra a na povrch vyplouvá jejich křehkost. Motorkářský klub je pro ně středobodem života a primární rodinou. Snímek skrze individuální osudy zrcadlí společenskou atmosféru změn na přelomu 60. a 70. let. Ukazuje, jak tenká je hrana mezi svobodou a kriminalitou. V americké společnosti narůstá násilí, konzumace tvrdých drog i vlastnictví zbraní. Zdá se, jako by ji ovládala deziluze z krize amerického snu a nedosažitelné ideální rodiny, která je rozvrácená. Motorkáři se záhy ukazují být nikoliv ódou na verbálně nezprostředkovatelné mužské přátelství, ale pomalu rozkládající se obraz proměny hodnot a demytizace rebelie.
Zprvu odlehčené ladění, kdy jsou rvačky a drsné řeči předkládané atraktivně a s lehkou ironií, střídají surové a bolestivé výjevy, naléhavě vykreslující konec jedné éry. To potvrzuje i měnící se soundtrack, přecházející z energického rocku do teskného jazzu či soulu. Klub se mění v gang. Postupné propadání se do zdánlivě bezvýchodnosti může připomenout gangsterky Martina Scorseseho, který pracuje podobně s proměňujícím se diváckým vnímáním násilí a mužů na hraně zákona (Nichols na Scorseseho v určitých segmentech přímo odkazuje montážemi a vypravěčskými postupy). Odchází časy, kdy se dva odlišné klany porvaly a posléze do sebe smířlivě při konverzaci nad motory klopily teplé lahvové pivo. Mladá generace mužů bez stabilního rodinného zázemí už nehledá otcovské figury. Vyznává anarchii a stále rozpínající se komunitu přetváří v (ne)organizovaný zločin. Opravdová svoboda tkví v porozumění a sdílení, nikoli v destrukci hodnot.
Freska zamračených mužů
Nicholsonova poetika bývá zakořeněná v jižanském prostředí, odkud režisér pochází. Motorkáři se sice v této části USA neodehrávají, režisér přesto k chicagskému zapadákovu přistupuje stejně. Strnulé prostředí, kde stagnující atmosféru pročísnou akorát projíždějící motorky, reflektuje rozpoložení postav. Nemají cíle, jejich prostředí jim neumožňuje růst. Srazy v zaplivaném baru, túrování motorů a vytváření subkulturních zákonů jsou jediným místem pro pomíjivou realizaci.
Ačkoli Motorkáři disponují všemi markantními prvky Nicholsovy autorské tvorby, nejvíce se obrací k jeho debutu Shotgun Stories – příběhu násilného sváru rozpolcené rodiny o neschopnosti komunikace mimo vlastní svět. Ve všech jeho filmech jde i přes všudypřítomnou surovost a melancholii především o naději a lásku, dvě klíčové hodnoty, o které se životem vláčené postavy mohou opřít. Motorkáři nejsou výjimkou a zapadají do podnětného portfolia tvůrce, který reviduje a boří mýty velké Ameriky s potřebnou empatií.
I díky tomu ve své podstatě archetypální postavy působí živě, nikoli jako potácející se karikatury. S koncem filmu nastupuje tísnivý pocit diváckého svědectví postupného rozpadu světa, na němž i přes zaprášenou deziluzi záleželo. Kontrast s demytizující akcí na plátně vytváří podmanivá kamera Nicholsova stálého spolupracovníka Adama Stonea, tradičně snímající na 35mm film Kodak. Barevná paleta a výtvarná krása dobu naopak romantizují, dominují teplá tonalita a subtilní saturace. Tvůrčí tandem opět spoléhá na vizuální jednoduchost, opírá se o sílu autentických reálií a oproti předchozím filmům častěji využívá záběrů z ruky, inspirován prchavostí původních fotografií. Objektiv se primárně drží v úrovni očí postav, střihová skladba až na bojové sekvence zůstává klidná.
Protipól Bezstarostné jízdy ukazuje, že touha zemřít v sedle vůbec není tak cool. Smrt přichází nečekaně, bez pompy. Žádné proslovy, žádná poslední slova, ale náhlá a fatální rána odnikud. Vrstevnatá freska zamračených mužů je půvabně teskným pokračováním filmografie tvůrce, jenž komplikovanému světu maskulinity rozumí a dokáže jej s pochopením a ambivalencí suverénně vykreslit.
Motorkáři (The Bikeriders). USA 2023. Režie a scénář: Jeff Nichols, kamera: Adam Stone, střih: Julie Monroe, hudba: David Wingo, hrají: Jodie Comer, Austin Butler, Tom Hardy, Michael Shannon, Mike Faist ad., 116 minut, distribuce: Cinemart (premiéra v ČR: 20. 6. 2024).