Slovo je skutečnější než film / Karel Čapek a kinematograf v čase
Robustní literární tvorbu Karla Čapka nelze jednoznačně zaškatulkovat do jediné kategorie. I přes některé rozpoznatelné znaky oscilovala mezi různorodými tvary a žánry. Čapkův přístup k filmovému umění se však paradoxně neměnil. Oddaný demokrat, intelektuál, novinář, spisovatel, dramatik či vášnivý fotograf takřka od počátků vlastní publicistické dráhy reflektoval nové umění, silně provázané s modernou. Jeho dílo navíc zanechalo otisk i v prvorepublikové filmové tvorbě.
Karel Čapek publikoval už v roce 1910 s bratrem Josefem článek Biograf v časopise Stopa. Uznale v něm konstatují, že „kinema“ za několik málo let předběhlo po staletí budovanou pozici divadla. Nové médium však bratři považují za něco, co může vyniknout pouze svou kinetičností a co nikdy nedosáhne tak silných emocí, jež divákům zprostředkují divadelní prkna. Čapkové oceňují dokonalé technické a estetické možnosti filmu, který se nemusí opírat o realitu, nemá být pouhým doplňkem literatury či divadla a který stále čeká na svého prvního génia.
Bratři v tomto textu nejenže předpověděli, že film se naučí mluvit (zmiňují možnosti mluvících kamenů či koní), v závěru také s nadějí předvídali, že „bioskop“ se jednou začne po právu nazývat uměním. O tři roky později již sám...