Sex, ženy a morálka / Od extáze k mateřství
Téma sexuality v meziválečné kinematografii si automaticky spojujeme se jménem Gustava Machatého. Údajná pokrokovost jeho erotismem nabité tvorby o roztoužených ženách nicméně neznamená, že by filmové hrdinky spolu se sexuální svobodou získaly i tu společenskou. Případ Machatého může být podnětem pro úvahu, jak tehdejší umělecké i spotřební snímky nahlížely ženskou sexualitu, a především její morální konotace.
Hanbatý Machatý
Filmy Gustava Machatého mají pověst progresivních uměleckých děl, která dokázala předčit dobovou produkci řemeslnou inovací a zejména erotickou explicitností. Tehdejší „skandály“ české kinematografie byly tuctovými báchorkami o nezkušených dívkách, které se nechaly zlákat protřelými svůdníky. Kontroverze němého Erotikonu (1929) a raně zvukové Extase (1932) však spočívala především v okázalé péči, věnované scénám milostného toužení. Režisér se nespokojil s klasickým filmovým polibkem a elipsou naznačující tělesné sblížení, ale stejně bezprostředně a nadčasově –totožné snímání přece ***jen/vymazat???/ používá i současná pornografie – zachycoval samotný průběh noci velkými detaily v kombinaci s hlediskovými záběry. Erotické dusno dotvářely...