Digitální Kříženecký /Čtyři lekce pro teorii a historii (nejen) raného filmu

Nějakou dobu panoval o přesvědčení, že o filmech Jana Kříženeckého z let 1898–1911, obecně považovaných za první kinematografická díla natočená a zároveň uvedená na českém území, víme vše, co potřebujeme. Výzkum a digitalizace Kříženeckého pozůstalosti však tuto domněnku vyvrátily díky změně perspektivy, jakou lze Kříženeckého filmy (a ranou kinematografii vůbec) nahlížet – totiž z pohledu filmů coby hmotných, proměnlivých a tvarova(tel)ných objektů.

Výzkumný projekt Národního filmového archivu, který završila publikace Digitální Kříženecký. Nový život prvních českých filmů, nepřinesl radikálně nové poznatky stran bibliografie Jana Kříženeckého (1868–1921), charakteru prvních filmových natáčení a projekcí v českých zemích či formálních a stylistických aspektů nejranějších snímků (objevy a revize se v tomto ohledu týkají hlavně identifikace jednotlivých snímků). Smyslem a cílem bádání byl především nový pohled na filmy, jež jsou dochované a zpřístupňované na materiálech různého původu a stáří (například původní nitrátní pozitivy a negativy od bratří Lumièrů, acetátní a polyesterové kopie pozdějších generací, nově vzniklé digitalizáty) a které obíhají napříč rozličnými kontexty, médii a historickými etapami (například...