Redundantní / Nežádoucí

Režisér Ladj Ly na sebe před pěti lety strhl pozornost svými Bídníky. Sebevědomě si tehdy přivlastnil název humanistického románu Victora Huga. Když snímek končil citací své literární inspirace, nešlo jen o vzletný odkaz na století a půl starou knihu, ale skoro o políček publiku – Hugovo varování ohledně toho, že špatné životní podmínky dávají vzniknout špatným lidem, se ukázalo být stejně platné nyní jako tenkrát. Šlo o poslední důkaz selhání systému, který se za tak dlouhou dobu posunul méně, než se většinou tváříme, což by nás nemělo nechat chladnými.

Vzpomenout u druhého Lyova filmu Nežádoucí na jeho režijní prvotinu je namístě. Nový příběh by se mohl odehrávat o ulici vedle ve stejném fikčním světě imitujícím reálná pařížská předměstí. Tento dojem na první pohled podporuje nejen identický formát názvu Les Misérables/Les Indésirables, ale i opětovné angažmá kameramana Juliena Pouparda. Jako by se jednalo o přirozené protažení započatého pohybu. Opět to stvrzuje také režisérovu sebedůvěru. Jeho jazyk se nemá kam posouvat, nepotřebuje to. Své poselství vykřičel před pěti lety a nyní ho vykřičí zas. Ly se nebude měnit, dokud se nezmění svět okolo.

Posouvá se však měřítko. Zatímco...