Dcera arthousu, dcera hororu / Dementia

26. 6. 2024 / Antonín Tesař
Placený

Dcera arthousu, dcera hororu / Dementia

Antonín Tesař

 

„(…) kdyby Dementia (Daughters of Horror, 1955) nebo Karneval duší (1962) vznikly v Evropě, nejspíš by byly považovány za umělecké filmy nebo aspoň za umělecké horory, ne za klasiky autokin. A stejně tak, kdyby Oči bez tváře vznikly ve Spojených státech, nejspíš bychom je brali jako nízkorozpočtový horor. Tím pádem by svým hodnocením spadaly nejen do různých žánrových odvětví, ale do úplně jiných uměleckých kategorií nebo tříd.“

 

Tohle píše filmová historička Joan Hawkins ve své studii o zvláštních šedých zónách, které vznikaly mezi zdánlivě naprosto protichůdnými okrsky kinematografie – evropským artovým filmem a americkým brakovým hororem, případně exploatací. Je to vlastně fascinující historie nečekaně vrstevnatého oboustranného dialogu, která podkopává zaběhlou představu, že mezi vysokým artem a nízkým brakem zeje zásadní estetická propast, kterou teprve v posledních dekádách přemosťují „povznesené“ horory studia A24, případně filmy jako Kairo Kijošiho Kurosawy, Miluji tě k sežrání Claire Denis nebo La Llorona Jayra Bustamanteho. Snímek Dementia je ze všech tří jmenovaných nejméně známý, ale přitom odráží paradoxy braku a artu nejsilněji.

 

Zvláštní zájmy

...
Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Film první republiky

153 / červen 2024
Více