Skutečnost je dostupnější, než se zdá/ Cannes 2024
Film s názvem příznačným pro filmový festival Spectateurs! (Diváci!), nový snímek Arnauda Desplechina, mi nabídl hlavní klíč ke „čtení“ letošního filmového festivalu v Cannes. Připomněl loňský Portréty přízraků Klebera Mendonçy Filha. Je o lásce k filmu, ke kinu, k filmové projekci prožívané v kolektivu. Je osobním vyznáním, popisem autorovy cesty za tím stát se filmovým režisérem. Ale je to zvláštní dokument. „Autentické“ scény postupně z filmu mizí a do popředí se dostávají stylizované inscenované scény, reminiscence autorových vzpomínek: první návštěva kinosálu, gymnaziální filmový klub, univerzitní přednášky, odhodlávání se k vlastní tvorbě. Film je plný vypravěčských a filmařských postupů, které autor používá dlouhá léta ve svých hraných filmech – rozdělení do kapitol, orchestrální filmovou hudbu, podobu mezititulků. Neodešel v tomto filmu do jiného žánru (dokumentu), nýbrž promluvil – v žánru dokumentu, svou vlastní filmovou řečí. Děj se, co děj.
Desplechin na mě promluvil po letech svojí řečí, která se leckomu zajídá, a připomněl mi tím, že Cannes je hlavně festivalem filmařů coby osobitých řečníků navyklých svému stylu projevu i na své posluchačstvo (stejně jako na to, že existují ti, kterým jejich přednes nedělá...