Sociální těla a ženská zkušenost / Sestry z kouřové sauny

Tradice kouřové sauny z jihovýchodního Estonska je zapsána na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Jednačtyřicetiletá režisérka, scenáristka a skladatelka Anna Hints nás do ní bere v nejlepším evropském dokumentárním filmu roku 2023 (podle Evropské filmové akademie) Sestry z kouřové sauny, abychom spolu s několika ženami různého věku, tvaru těla, zdravotního stavu či sexuální i emoční orientace prožili různé rituály, jejichž cílem není zdaleka jenom fyzická očista. Tím nejdůležitějším je zbavení se strachu a bolesti, sdílení fyzického i emočního prostoru a napojení se na zkušenosti ostatních žen.

Specifický typ saunování je tu přitom podružný. Anna Hints zavádí publikum v různých ročních obdobích se skupinkou stejných žen (nebo aspoň většiny z nich) do dřevěné chatky kdesi v estonských lesích, kde je možné zakoušet silné podněty fyzické i psychické. Převážně nahá ženská těla nespojuje s tvářemi či s konkrétními příběhy, jež zaznívají. Nechá pozorovat tělesné proporce žen v obyčejných a pro většinu filmů neobvyklých pozicích – zkroucená, zohýbaná, otáčející se či nehybná na lavicích, kde se potí, rudnou horkem nebo venku chladem. Režisérka si často vypomáhá velkými detaily. Těla ale nejsou objektivizovaná ani sexualizovaná. Mají svou jasnou subjektivní pozici – patří ženám, jejichž starosti i radosti zaznívají v četných výpovědích.

Nejsou to těla, která bychom si nutně spojovali s jednotlivými účastnicemi saunování, jsou to těla sociální, reprezentující témata, o nichž se ženy baví. V nich samotných přitom nespočívá největší síla dokumentu. Nezaznívá totiž nic, co by většina žen a některých mužů neznala z vlastního života nebo z popkultury posledního desetiletí. Na přetřes tak přichází vztahy s rodiči i partnery, prožívání sexuálního života, fyzická proměna těl v průběhu času, mateřství i interrupce, sexuální násilí a patriarchální moc. Jenže způsob, jakým ženy o svých prožitcích mluví, jak na ně ostatní reagují a jak vše trpělivě vyslechnou a spoluprožijí, ukazuje, že se ocitáme v bezpečném prostoru, vytvořeném ženami pro ženy.

Jednotlivé rituály zahrnují roztopení sauny, polévání žhavých kamenů vodou, šlehání rozpálených a zpocených těl březovými metlami, oplachování vlasů, pití vody a především nekonečné svěřování se a povídání, které prostor mezi vykonáváním jednotlivých úkonů umožňuje. To vše generuje především sounáležitost, demonstrovanou bezpečnými doteky, vzájemným masírováním či šleháním, poléváním vodou a blízkostí těl, jež vedou k napojení při sdílení tíživých témat i vtipných historek ze života.

Dalším typem sounáležitosti jsou proto slova, která zaznívají jasnými emocemi – smutkem, hněvem, radostí, ztrápeností či lehkostí danou zpracováním daného traumatu. Emoce se střídají a Hints je řadí do jednotlivých kapitol, které odděluje dalšími a dalšími rituály – nořením se do ledové vody v zimě, zpíváním svobodně nahých žen na louce v lese nebo věšením masa k uzení pod střechu sauny.

Vyhlášení nezávislosti smíchem
Některé zážitky jsou proto až mystické, spojují se s tradičními písněmi, „zaříkáváním“ či děkováním sauně, což jen podtrhuje unikátnost přetrvávajících ženských zkušeností, prací, problémů i zážitků. V některých částech vypráví o saunování a o tradičním životě estonských dívek starší, záměrně rozostřená žena. Její vyprávění si nemáme spojovat s jednou konkrétní osobou, ale má vést k pochopení univerzálnosti předsudků a mýtů předávaných z generace na generaci. Žena je příliš nekomentuje, vystupuje jako svědkyně dřívějších časů, z nichž se ovšem do současnosti nepředávají pouze rituály spojené se saunováním, ale i symbolický prostor plný špatných i dobrých tradic, stereotypů i problematizovaných zkušeností.

Anna Hints dokáže fyzičnost i sílu výpovědí přiblížit syrově a vtahujícím způsobem. Vedro v sauně stejně jako sílu ledové vody může publikum takřka pocítit, důležité jsou i zvuky a ruchy především všudypřítomné tekoucí a živé vody. Extrémní teploty stejně jako extrémní výpovědi, často intimní, vytvářejí prostor pro naslouchání ženám, které vedou běžné životy. Je jedno, jestli něco takového slyšíme z úst Estonek nebo jiných žen. Kulturní rozdíly tady nehrají prakticky žádnou roli. Dozvídáme se, že stejně jako většina ostatních touží po klidných rodinných vztazích, právu na svobodný život bez předsudků a opresivních tradic, stejně jako přijímají část své úlohy ve společnosti, například když do sauny berou své kojence nebo když se baví o lásce a naplněném životě.

Důležitou roli plní i smích, jenž nezaznívá pomálu. Výbuchy veselí nad zkušenostmi, často tragikomickými, pomáhají překonat nesnesitelnost některých situací, jimž musí čelit například při sexuálním obtěžování nebo v milostném životě. Radost zde prosvítá právě ze sdílení, pochopení, sesterství, které není dané krevním poutem, ale blízkostí jedné k druhé. Chvíle, když ženy společně tančí, zpívají nebo freneticky a zdánlivě bez konce opakují některá „zaříkání“, naplňují publikum sounáležitostí s fyzickým i mentálním prostorem, který se před námi vytvořil a otevřel.

A rozpravy v sauně se nevyhýbají ani samotným tělům. Ženy se svěřují se svou někdejší či stávající nespokojeností s tvarem, velikostí či objemem. Hints zabírá také menstruující ženu, která není ze sauny vypovězená, ale naopak je její nedílnou součástí, stejně jako měsíční cyklus ovulace. Porovnávání pravidel světa kdesi za saunou a lesem, který diktuje ideály ženské krásy, tady doznává četné kritiky, a co víc, ženy jedna druhou podporují v její výjimečnosti. Žádné z těl není ošklivé, žádná z žen není špatná nebo problematická. A byť to zní jako požehnání idyličnosti podle feministického boje za uznání a individualitu, žitá zkušenost žen, které přijímají jedna druhou bez nároků vztažených k předepsaným ideálům, dává nejvíc pocítit sdílené sociální sesterství.

Taková nemůže být každá sauna, ale takový může být jakýkoli bezpečný prostor pro ženy, jež se chtějí jedna druhé vypovídat a užít si volný čas tak, aniž by se musely zakrývat nebo cokoli zamlčovat, stydět se. Jedná se o jisté vyhlášení emancipace a nezávislosti, které v tomto případě začíná a končí symbolickým poděkováním sauně a její správkyni, která nanosila vodu a dřevo. Sesterství můžeme najít i jinde, především pak samy v sobě.

Smoke Sauna Sisterhood, Estonsko - Francie - Island, 2023, režie a scénář: Anna Hints, kamera: Ants Tammik, střih: Anna Hints, Qutaiba Barhamji, Hendrik Mägar, Martin Männik, 89 minut, distribuce v ČR: Artcam (premiéra v ČR: 16. 11. 2023)