Nakonec Japonec / Ozu mezi Východem a Západem

Jen málokterý z předních auteurských režisérů má v dějinách kinematografie tak mystickou auru jako Jasudžiró Ozu. Jeho zdánlivě prosté filmy se vyznačují svéráznými formálními prostředky a provází je pověst děl pevně zakotvených v japonské kulturní tradici. Jako by skrývaly nějaké hluboké tajemství. Jejich interpreti se nezřídka obracejí k zenu, k poznámkám o prchavé podstatě existence či kosmologickým úvahám o místě člověka v řádu univerza. Ozu nabízí dobrou příležitost přemítat nad podobnými otázkami. Tím spíš se však vyplatí mít na paměti, s jakou mírou svévole různí „spirituální“ vykladači Ozua přistupují k jeho filmům a osobnosti. Obzvlášť na Západě, kde je režisérův odkaz zprostředkován hned přes několik „bariér“.

Server Midnight Eye v roce 2003 při příležitosti stého výročí režisérova narození upozornil, jak málo jeho filmů bylo tehdy dostupných na Západě. Podobně jako u dalších japonských klasiků Kendžiho Mizogučiho nebo Mikia Naruseho, kteří začínali ve dvacátých a třicátých letech, je navíc řada Ozuových raných děl ztracená. I mnohé jeho filmy z doby před druhou světovou válkou se však na Západě dlouho nepromítaly a dodnes bývají často přehlížené. Ozu se totiž stal globálně známým autorem na sklonku svojí kariéry a života. Na světových...