Ozuovy němé filmy / Tradice, nebo moderna?

Jistá část díla Jasudžiróa Ozua zůstává i nadále velkou neznámou. Platí to především o tvorbě jeho prvního období počínajícího rokem 1927, kdy režíroval svůj debut, a končícího se závěrem druhé světové války. Jedná se primárně o němé filmy. Ozu jich natočil celkem třicet čtyři. Dochovala se přesně polovina (některé jen částečně). Následně stihl ještě čtyři snímky zvukové (1936–1942). Všechny lze zařadit pod žánrovou značku studia Šóčiku – šómin geki.

Tradiční vnímání Ozua coby kanonického „mistra japonské kinematografie“ se nedávno proměnilo díky snazší dostupnosti dobové filmové produkce. Současní badatelé nahlížejí Ozua a jeho tvorbu často „jen“ jako součást filmového průmyslu, tedy mimo rámec selektivního a elitářského auteurství. Pochyby o dosavadních interpretacích Ozua naznačil třeba Alexander Jacoby v publikaci A Critical Handbook of Japanese Film Directors (2008), nicméně zásadní posun přinesly studie o rané japonské kinematografii před rokem 1923 – Writing in Light (2001) od Joanne Bernardi a podobně i Nippon Modern: Japanese Cinema of the 1920s and 1930s (2008) o éře tzv. prvního zlatého věku od Mitsuyo Wada-Marciano.

Podle těchto autorů japonský...