Záblesk transcendentna jako přijetí života / Jasudžiró Ozu
Americký režisér a někdejší filmový kritik Paul Schrader definoval počátkem sedmdesátých let univerzální formální principy, díky nimž umí filmy navodit u diváka duchovní prožitky. Zatímco na Západě podle něj zastupují transcendentální styl Robert Bresson a Carl Theodor Dreyer, na Východě je to Jasudžiró Ozu. I z dnešního pohledu může Schraderova teorie pomoci pochopit Ozuovu specifickou poetiku.
Schraderova kniha Transcendental Style in Film: Ozu, Bresson, Dreyer z roku 1972 má v kontextu současného myšlení o filmu nepřehlédnutelné slabiny. Mnoha analýzám lze vytknout nesystematický přístup. V případě Ozua je zkreslující opomenutí západního vlivu nebo omezení výlučně na zenovou kulturu. Přesto Schraderovy teze zestárly jen částečně.
Za transcendentno považuje Schrader to, co je „zcela jiné“ vůči naší běžně zkušenosti. Definice převzatá od religionisty Rudolfa Otta sice může vyznívat vágně, ale díky své povšechnosti je využitelná pro široké spektrum kulturních artefaktů. Umělecká díla mohou při využití patřičných formální prostředků vyjadřovat jinak nehmatatelné transcendentno. Není rozhodující, z jakého kulturního okruhu tvůrce pochází a jaké symboly používá. Jde o obecnou reprezentativní formu. Pro Schradera není ani...