Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“

Pod sukní české porevoluční kinematografie se už dlouho skrývá pozoruhodný paradox. Zatímco se na plátnech a obrazovkách pro pobavení natřásají muži v šatech a parukách, reprezentace reálných genderově nekonformních postav se zasekla na bodu mrazu v podobě stereotypních schémat a omezené palety „teplých“ motivů. Proč Jiří Langmajer v podprsence a podpatcích s úspěchem doklopýtal do kin, přestože je tuzemský mainstream vůči genderovým experimentům tak nehostinný? 

Porevoluční oteplování

Ačkoli minimálně od začátku milénia nastal v českém prostředí mírný pokrok ve zpracovávání LGBT+ námětů, oproti zbytku Evropy – včetně té východní – značně pokulháváme. Výmluva ve smyslu dědictví totalitní zakonzervovanosti by přitom neobstála ani v silně tradicionalistickém Polsku, kde Małgorzata Szumowska, Olga Chajdas nebo Tomasz Wasilewski dlouhodobě prokazují náležitou citlivost i trvalý zájem o queer témata na poli celovečerní produkce. V Česku se naopak LGBT+ jedinci prodírají do příběhů povětšinou v epizodních rolích, jejichž hlavní charakteristikou a důvodem existence je jejich nenormativní identita. Bizarní hrobařský pár v Krásnu (2014), Roman s příliš častými nočními návštěvami z Vlastníků <...