Boj s větrnými mlýny / Po prolomení ticha
„Za ten rok a půl, co se plně věnuji aktivismu, jsem se setkala s množstvím kritiky, takzvaně z vlastních i protějších řad. Někdy se mi mezi nimi těžko rozlišuje. Často jsem se setkala s nátlakem, abych věci ještě lépe vysvětlila, abych sdílela svou zkušenost, abych hlavně byla co nejpřesnější, ale jen málokrát se mě někdo zeptal: Co bys potřebovala?“ popisuje Marie-Luisa Purkrábková změť pocitů, které ji ohlušily poté, co promluvila o vlastních zkušenostech se sexuálním obtěžováním a zneužíváním moci ze strany vysokoškolského pedagoga. Podle vlastních slov na webu Druhá směna studentku DAMU exponovaná role aktivistky pohltila natolik, že přišla o veškeré ostatní aspekty své osobnosti. Nároky médií a veřejnosti z ní udělaly primárně nositelku sdělení, neživý zástupný symbol, který se hodí na titulní stranu, kde jeho problémy začínají i končí. Středometrážní dokument Po prolomení ticha režiséra Mikoláše Arsenjeva je však empatickým pokusem poskytnout Purkrábkové přesně to, co jí během veřejného vystupování chybělo. Pochopení, prostor vydechnout a na chvíli nebýt ani obětí, ani bojovníkem za jejich práva.
Dokumentární snímek, který byl dosud k vidění na festivalech Jeden svět a FAMUFEST a v blízké budoucnosti by měl být uváděn spolu s...