This is our last dance, this is ourselves / Aftersun
Před filmem Aftersun natočila skotská režisérka Charlotte Wells tři krátké filmy, všechny během studií filmu na New York University. Žádný z nich není tak osobitý a rafinovaný jako její celovečerní prvotina, ale o to zajímavější je dívat se na ně perspektivou Aftersun.
V něčem navazují na filmy výrazných britských autorek Andrey Arnold a Clio Barnard spojující sociální realismus se senzualistickou, taktilní fascinací reliéfy krajiny a lidských těl. Nejvíce se jim blíží Kouzlo Vánoc (Blue Christmas, 2017) sledující vymahače dluhů, který dělá obchůzku na Štědrý den. I tady ale můžeme zpětně objevit motiv, jenž bude ústřední pro Aftersun – hrdinu totiž doma čeká manželka trpící jakousi psychickou poruchou a syn, který je zoufalý z jejího stavu. Zatímco Kouzlo Vánoc je doslova procházkou zbídačenými skotskými domácnostmi, kde veškeré jednání i psychické problémy hrdinů jako by měly svůj původ v jejich příšerných životních podmínkách, Laps (2016) naopak veškerý třídní kontext ignoruje. Pětiminutový snímek natočený většinou ve velkých detailech ukazuje mladou ženu, kterou v přeplněném vagonu metra osahává...