Napište mi konečně něco upřímnýho / Velryba
Darren Aronofsky natočil dva silně emotivní příběhy otců usilujících o znovunavázání zpřetrhaných pout s kdysi opuštěnými a nyní odcizenými dcerami. Před patnácti lety sledoval ve Wrestlerovi nezodpovědného zápasníka s nemocným srdcem a sebedestruktivním životním stylem na nejlepší cestě do hrobu s věcnou střízlivostí, díky níž tento snímek zůstává pro mnohé vrcholným dílem jeho kariéry. Tehdy to byl comeback Mickeyho Rourka. V Aronofského posledním filmu Velryba se vrací na výsluní Brendan Fraser v komplexní roli kriticky obézního osamělého muže, jenž se stranou světa, za dveřmi a staženými žaluziemi potemnělého bytu, dobrovolně ujídá k smrti.
Peklo jeho životní reality režíruje Aronofsky přímočařeji, jako permanentní doják využívající animální metafory humanistických příběhů typu Sloní muž, v nichž se přitakává ryzímu lidství tělesně deformovaných hrdinů, které okolí považuje za obludy. Filmem prostupuje nesoulad mezi působivostí pohnutých osudů z pera scenáristy Samuela D. Huntera a filmovým stylem uchylujícím se k nepříliš subtilním melodramatickým prostředkům, mezi nimiž nechybí klasické slaďování tklivých hudebních nástupů s nejvypjatějšími hereckými momenty. Přesto nabízí zážitek se silnou zpětnou...