Magický realismus ve Slovenském štátě / Piargy

Média charakterizují dobové drama Piargy jako příběh o božím trestu. Většina se shodne na velkolepém obrazovém pojetí, někteří si však stěžují na plochost a exploataci. Zdrojem tohoto rozporu může být skutečnost, že režisér Ivo Trajkov svou aktualizací literární předlohy Františka Švantnera z roku 1942 vzdává hold klasické kinematografii. Snímek, který chtěl dle vlastních slov natočit ve „starém stylu“, však mísí klasické postupy s multižánrovou hrou a transtextuálními odkazy, což může některé diváky nadchnout, jiné zmást, nebo dokonce naštvat jako nepatřičné vybočení ze vzorců, které si spojujeme s dobovými dramaty.

Švantnerova magickorealistická syrová poetika kráčí ve stopách vesnických dramat Maryši bratří Mrštíků, Divé Báry Boženy Němcové nebo Kříže u potoka Karoliny Světlé. Pronikáme do světa fiktivní podhorské vesnice, v níž se jednotlivec dostává do konfliktu s dobovými společenskými normami. Trajkov tyto normy nahlíží ze současného hlediska, jako formy institucionálního, ekonomického nebo genderového útlaku. Akcentuje především poslední rovinu, v lince hrdinky, která čelí tlakům ze strany patriarchální společnosti. Svobodomyslná Juliška, která své okolí...