Hedvábný plášť bez ornamentů / Modrý kaftan
Kamera se šine po záhybech látky v barvě petrolejové modři, zblízka a trochu nezaostřeně hledí na vlnky tkaniny, z níž brzy vznikne jeden z nejhezčích kaftanů, jaký kdy hrdina druhého snímku dvaačtyřicetileté marocké režisérky Maryam Touzani vyrobil. Ale prozatím je to jen abstraktní plocha plná proláklin, za nimiž se může skrývat cokoli. Úvodní sekvence snímku Modrý kaftan předjímá, v čem je dílo nejsilnější. Vztahové drama z krejčovství v jedné z nejstarších čtvrtí marockého města Salé nechce oslnit publikum ornamenty, byť leckdy klade důraz na detailní záběry rukou krejčovského mistra, kterak vyšívá vzorky nitěmi nejvýraznějších zlatých barev. A o svém témat nevypráví pomocí vrstevnatých metafor, byť symboliky a dvojznačných krejčovských pouček typu „když střihnete příliš, není už cesty zpět“ je ve snímku požehnaně. Nakonec je však Modrý kaftan pozoruhodný právě schopností vybudovat nenápadný a nenásilný intimní prostor, jehož kontury vykreslují pohledy a pozice těl, uzavřených v lehce klaustrofobních místnostech bytu a rodinného krámku.
Maryam Touzani se už ve svém debutu Adam zabývala tabuizovaným tématem těhotenství u svobodných marockých žen. V době děje snímku byl totiž porod mimo...