Úvod k tématu: True crime
True crime představuje rozsáhlou žánrovou kategorii, jež se rozprostírá napříč různými médii. Vznikají televizní seriály, dokumentární i hrané filmy, literární díla, divadelní a rozhlasové dramatizace nebo podcasty. Jejich základním spojujícím motivem je rekonstrukce skutečného zločinu: známých i neznámých kriminálních případů, příběhů obětí, vrahů nebo justičních omylů, jež se doopravdy odehrály.
Pojmy „skutečnost“ či „pravda“, které tvoří součást názvu a na nichž spočívá celý koncept tohoto žánru, si přitom zasluhují reflexi z různých hledisek. Nejen nakolik přesvědčivě se s nimi vyrovnávají konkrétní díla a jejich autoři, ale i jak je vnímá publikum. Zatímco pro některé je true crime čirou zábavou, pro jiné jde o určitou formu „osvěty“. Kritiky a teoretiky zase zajímá, nakolik je skutečnost prezentovaná v těchto dílech skutečná, a z této perspektivy rozebírají typické projevy žánru: zatraktivnění reálných událostí, princip senzačnosti s cílem zapůsobit na divácké emoce, odlišování faktické pravdy od pravdy emocionální nebo od fantazie. S tím vším souvisejí také diskuse o recepci příslušných verzí „skutečnosti“, jež se často týkají soucítění či přímo ztotožňování publika s postavami zločinců.
True crime aktuálně přitahuje velkou pozornost, ačkoli to není v jeho dlouhé historii poprvé. Vyprávění o reálných zločinech mají svůj původ minimálně ve středověku, za novodobé ustavující dílo žánru bývá považován román Chladnokrevně (In Cold Blood) z roku 1966. V několika posledních letech však true crime nabírá nový dech právě v audiovizuálním prostředí. Na streamovacích platformách patří mnohdy k nejvýraznějším trendům, což dokládá popularita titulů Nevyjasněné zločiny Roberta Dursta (2015), Jak vyrobit vraha (2015–2018), Delhi Crime (2019–2022) nebo Monstrum – Příběh Jeffreyho Dahmera (2022). Kanál Investigation Discovery, zaměřený výhradně na true crime, se během několika let stal mezinárodně úspěšnou televizí a jistý rozmach zaznamenává žánr konečně i v českém prostředí. Téma se proto soustřeďuje na přítomnost true crime primárně v televizi, ale také v hrané a dokumentární kinematografii.
Úvodní text Milana Krumla seznamuje s historií žánru, zamýšlí se nad jeho zásadními skladebními prvky nebo nad příčinou jeho neutuchající obliby u diváků i producentů. Jana Čížkovská se soustřeďuje na true crime v současné severské televizní tvorbě, jež vyniká originálním autorským pojetím, díky němuž tituly jako Případ: Ponorka (2020) a Temné srdce (2022) sklízejí mezinárodní uznání. Jana Jedličková shrnuje podoby české televizní produkce s tematikou reálného zločinu, jejíž nejnovější počiny se pokoušejí reagovat na progresivnější zahraniční vzory. Siarhei Samusevich přibližuje tvorbu australského režiséra Justina Kurzela, jenž ve značné části vlastní filmografie odkrývá osudy „nechvalně proslulých“ osobností svojí rodné země. Janis Prášil zakončuje téma úvahou nad dokumentárními filmy o jonestownském masakru, přičemž neopomíjí ani snímek á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN (2022), který měl nedávno distribuční premiéru.