Mezi konceptem a zvnitřněním aneb Jak zdokumentovat masakr
Jonestownský masakr z roku 1978 vešel do dějin jako největší masová sebevražda 20. století. Šokující událost, při níž zemřelo přes 900 členů sekty Chrám lidu, se od té doby stala součástí popkultury. Youtubeři ji oživují ve vlozích, na Netflixu běží béčkový horor The Jonestown Haunting a hudební skupiny Manowar nebo The Skynd zpívají o zakladateli sekty, reverendovi Jimu Jonesovi. Ke skutečnosti se vracejí dokumenty Stanleyho Nelsona nebo Shana Nicholsona. Zvnitřňují historickou událost a nahlížejí do myslí a pocitů lidí, kteří ji prožili. Dobovou realitu však můžeme prožít paradoxně i prostřednictvím zcizujícího díla, jakým je konceptuální experiment režiséra Jana Bušty á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN (2022), oceněný loni na festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava v sekci Česká radost za nejlepší střih.
Orwell v Guayaně
Americký snímek Jonestown – Život a smrt v Chrámu lidu (2006), jehož tvůrce Stanley Nelson byl nominován na Oscara za spolurežii dokumentu Attica (2021), připomíná detektivku. Tento klasický dokument s mluvícími hlavami svým obrazovým pojetím nijak nepřekvapí. Skrze výpovědi očitých svědků a bývalých členů sekty se však v...