Rozhovor s režisérem Jimem Sheridanem / Nejsme nastaveni na pixely, ale na obrazy

Byl nečekaným hostem letošní Letní filmové školy. Po mnoha letech pozvánek dorazil uvést výběr svých snímků. Rozhodnutí přijet bylo prý spontánní. Třiasedmdesátiletý irský režisér Jim Sheridan tvrdí, že „plánuje maximálně týden, dva dopředu“. Rodák z Dublinu je znám především díky oscarovým snímkům Moje levá noha (1989) a Ve jménu otce (1993). Za oba byl nominován za scénář i režii, ale Oscara nakonec získali herci Daniel Day-Lewis a Brenda Fricker. Ani nominace za scénář za autobiografický snímek V Americe (In America, 2002) mu cenu nevynesla. Ve jménu otce, oceněný Zlatým medvědem na Berlinale v roce 1994, mu však získal celosvětovou známost a otevřel dveře do Hollywoodu.

Doyen irské kinematografie začínal v sedmdesátých letech na provinční divadelní scéně Production Theatre v Dublinu, kde se svým bratrem Peterem a režisérem Neilem Jordanem psal a inscenoval hry. Po úspěšné „irské“ trilogii – vedle zmíněných snímků Moje levá noha a Ve jménu otce se k nim řadí ještě Boxer (1997) – se rozloučil s domovinou zmíněným snímkem V Americe, který předznamenal jeho rozpačité působení v Hollywoodu. Vedle...