Rozhovor s Panáhem Panáhím / Uvědomit si, jak jsem malý

Íránský režisér Panah Panahí debutoval loni filmem Na cestě, který uvedl na festivalu v Cannes v sekci Quinzaine des réalisateurs. Jeho rodinná road movie vypráví o loučení rodičů se synem, který míří k hranicím, aby opustil svou domovinu. Snímek syna slavného a perzekvovaného režiséra íránské nové vlny Džafara Panahího (Bílý balonek, Offside, Taxi Teherán) dovedně balancuje více poloh. Panah Panahí kloubí pozorování tíhy života v současné Íránské islámské republice s komediálním dramatem plným emoční rodinné dynamiky a fantazijními výjevy. V následujícím rozhovoru mluví o vztahu ke svému otci, inspiraci 2001: Vesmírnou odyseou Stanleyho Kubricka a fungování cenzury v současně.

Mohl byste na úvod okomentovat úplně první záběr Na cestě? Kamera v něm beze střihu pomalu přesouvá pozornost z jednoho člena rodiny na druhého, film začíná v jediném záběru imaginativně, pak obsahuje jisté komediální prvky a také smutek z loučení.

Můj otec Džafar Panahí vždy kladl velký důraz na to, že první sekvence má ve zkratce obsahovat celý film. Musí nastínit, co můžou diváci očekávat. A zároveň přitáhnout jejich pozornost. Představuji prvním záběrem hlavní postavy filmu, členy rodiny. S pomocí postavy...