Radši nechat svět shořet, než jít na terapii / Kdyby radši hořelo
Šimon Holý, autor terapeutických ženských filmů A pak přišla láska… a Zrcadla ve tmě, si v letošním rozhovoru pro KVIFFTV posteskl, že festivaloví dramaturgové mají Česko zaškatulkované jako zemi chudých vesnic se zlými lidmi. Takový obraz mohl v zahraničí utvrdit i snímek Kdyby radši hořelo režiséra Adama Kolomana Rybanského, který se premiérově hrál v sekci Panorama na únorovém Berlinale.
Naštěstí jde o film natolik podařený a inteligentní, že si u něj s podobnými generalizacemi nevystačíme. Lidé v něm páchají zlé věci, ale jednoduše zlí rozhodně nejsou. Odehrává se celý v chudé vesnici, ale její obzor dalece překračuje, a to nejen proto, že traktuje mezinárodně sdílená témata konspiračních teorií a xenofobie.
Nejsnazší způsob, jak Kdyby radši hořelo interpretovat a hodnotit, je označit jej za formálně výraznou satiru, která rozvíjí řízný sociálně kritický nerv tolik vzývané české nové vlny. S tím rozdílem, že zatímco Miloš Forman s Jaroslavem Papouškem a Ivanem Passerem rozpoutali v Hoří, má panenko třeskutou party, Rybanský se spoluscenáristou Lukášem Csicselym na své hasičské slavnosti spíše postávají v rohu, komentují tragikomické hemžení z...