Jsem jako řeka / Město na řece

20. 6. 2022 / Janis Prášil
kritika
Placený

Město na řece lotyšského tvůrce Viesturse Kairišse se podobá jeho předchozímu filmu Sibiřský deník v tom, že zaobaluje historickou realitu do poetických až surreálných obrazů. Není to ale laciná lyrika, která zmírňuje vyobrazení krutosti, aby divák nemusel vykročit ze své komfortní zóny. Snová utlumenost z pozice nezúčastněného pozorovatele naopak ještě vyhroceněji vyobrazuje nesmyslný a absurdní chod dějin.

Písmomalíř Ansis se uchází o srdce Židovky Zisly. Dívka v podání české herečky Brigity Cmuntové se však přidá k čekistům, a tak se mladík ožení s lékárníkovou dcerou Naigou. Do života městečka vstupuje druhá světová válka a Zisla bojuje o život. Schéma milostného trojúhelníku o tom, jak ona nechce jeho a jeho zase miluje jiná, je spíš leitmotivem než centrálním tématem. Na pozadí romance protéká historická realita, na jejíchž vlnách připlouvají tři totality – autoritářský režim Kārlise Ulmanise, který ve čtyřicátých letech vystřídá sovětská a nacistická okupace.

Kairišs se příliš nezaobírá vykreslováním konkrétností a historii vnímá spíš jako proud sil. Historie je jako řeka, přináší a odnáší lodě, na kterých každou chvíli připlová jiná armáda. Jednou jsou to komunističtí čekisté, jindy zase hitlerovští Němci. Do lásky...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Extrémní kinematografie

141 / květen 2022
Více