Amour fou nejen pro otrlé

Jestliže si nějaký film vyslouží přívlastek extrémní, pravděpodobně obsahuje záběry nebo sekvence krajně nezvyklého či přímo šokujícího rázu: pornografické pasáže, výbuchy brutálního násilí, intenzivní návaly zvukových a obrazových vjemů. Extrémní kinematografii však stejně zásadně utvářejí způsoby uvádění, propagace a reflexe – tedy veřejný diskurz, jenž ji obklopuje. Někdy dokonce až dodatečně vydávané upoutávky, speciální sestřihy nebo mediální zprávy propůjčují dráždivou extrémnost snímkům, jež jsou samy o sobě poměrně krotké.

Estetické medikamenty

Například americký vydavatel exploatací přestříhal Léto s Monikou (1953) Ingmara Bergmana na zhruba hodinový film točící se okolo scény, v níž Harriet Andersson plave v moři nahá. Překřtil jej na titul Monika, příběh zlobivé holky a prodal grindhousovým kinům. Častěji se ale setkáváme s opačným postupem. Extrémní filmy nacházejí uplatnění hlavně na mezinárodních festivalech či specializovaných přehlídkách, v nabídkách artových distributorů a butikových kinech. Tyto instituce a platformy si přitom potřebují svoji selekci patřičně obhájit a osvětlit, proč jimi vybrané snímky navzdory své explicitnosti a drzosti nepatří na...