Soustředěné pohledy do světa umění / Interpretace filmů Wese Andersona
Většina článků, videí a videoesejů o filmech Wese Andersona se zabývá stylem. Rozbory se naopak příliš nepouštějí do výkladu jeho tvorby. Jako by styl sám o sobě byl tím, co dělá Andersonovy filmy výjimečné a pozoruhodné. Jak tedy jeho snímky nahlédnout tak, abychom je chápali celistvěji? Nejen jako vycizelované výtvory jednoho věčně nedospělého útěkáře, ale jako filmy, otevírající nový pohled na umění a okolní svět?
Fascinace blyštivými povrchy
Jeden z důvodů, proč je Wes Anderson všeobecně považován hlavně za vytříbeného stylistu, tkví v tom, že jeho filmy vzdorují mnoha vžitým způsobům interpretace. Podle zakořeněného předpokladu se významy nacházejí kdesi hluboko uvnitř uměleckých děl. Pod povrchem tvořeným právě stylem či formou. Úkolem kritiků či diváků je tyto významy v díle nalézt, vykutat a vynést na světlo. Metafory povrchu a hloubky se pak pro kritiky stávají klíčem k hodnocení filmů i jejich výkladu. Filmy „kloužou po povrchu“, případně v nich „vítězí forma nad obsahem“, abychom jmenovali ty nejčastější floskule. Nebo naopak „jdou do hloubky“ či nabízejí „hluboký zážitek“. Takto kritici nahlížejí i Andersonova díla. Například Dana Stevens z magazínu Slate se v recenzi Grandhotelu Budapešť<...