Hybridní svět mistra iluzí / Prvky animace v tvorbě Wese Andersona

Od snímku Fantastický pan Lišák (2009) se napříč tvorbou Wese Andersona objevuje stále více principů uplatňovaných v animované kinematografii. Andersonovy snímky lze tak považovat za hybridní díla, v nichž se do jisté míry stírají rozdíly mezi hraným a animovaným stylem.

Anderson okouzluje puntičkářsky konstruovaným fikčním světem, který často vyvolává pocit, jako by byl vybudovaný takřka od základů. Kombinací absurdního humoru, nostalgického smutku, náhlými výbuchy akce a stylizací všeho viditelného v obraze (od výpravy a kostýmů až po herecké výkony) vytváří barvitý, hravý svět, kde se na první pohled může stát cokoli. Avšak i tyto ustálené formální prostředky Andersonových filmů se postupně vyvíjejí.

V rané tvorbě (Grázlové, Jak jsem balil učitelku, Taková zvláštní rodinka či Darjeeling s ručením omezeným) Anderson častěji využíval dynamické, pohyblivé záběry ruční kamery, které zdůrazňovaly emocionální napětí a akci ve scénách obsahujících zejména hádky, nehody, střelbu či loupeže. Od dob Fantastického pana Lišáka pak akční scény charakterizuje důmyslný střih statických záběrů, švenky s precizně...