Wes Anderson a reklama / Jak prodává filmový auteur?

Jedinečná poetika filmů Wese Andersona je snadno rozpoznatelná podle prvního záběru, nebo dokonce podle fontu a barevné kombinace úvodních titulků. Méně známý je však Anderson jako režisér reklam na obchod s nábytkem, rodinný automobil nebo kreditní kartu. I tyto spoty jsou přitom pozoruhodnou součástí jeho tvorby, často neprávem opomíjenou pro její ryze marketingovou povahu.

Wes Anderson zahájil svou reklamní tvorbu dvěma půlminutovými spoty pro nábytkový řetězec IKEA (2002). Oba staví na jednoduchém principu vtipně vypointovaných vyhrocených rodinných hádek. V prvním se dcera přizná k těhotenství, ve druhém jde o obvinění z nevěry. Realistický konflikt posléze přeruší prodavač, díky němuž zjistíme, že se nenacházíme v zabydleném bytě, ale v obchodě IKEA a postavy vybírají nábytek pro novou kuchyň nebo obývací pokoj. Ruční kameru a vypjaté emoce si většina diváků s Andersonem nespojí, přestože tehdy se i v jeho celovečerních dílech objevovaly „rozklepané“ dramatické sekvence. Jeho typický rukopis prozradí jen oblíbený rychlý švenk z postavy na postavu a také zvolená tematika. Režisér se zde stejně jako ve většině svých filmů a v některých následujících reklamách věnuje dysfunkční rodině, jejíž konflikt zobrazuje důvtipnou hrou s mizanscénou.