Stopy v písku / Hrdina
Íránská nominace na Oscara možná vynese Asgharu Farhádímu další sošku, kterou připojí k těm za Rozchod Nádera a Símín a Klienta. Jeho nejnovějšímu snímku Hrdina ale jako by k předpokládanému vítězství cosi chybělo. Postrádá totiž zřetelně strukturovaný svět, na který jsme v sociálních dramatech zvyklí. Jiné íránské filmy jako Cyklista Mohsena Machmalbáfa nebo Červené auto Ashkana Najafího pojednávají o obětech společenského bezpráví a svým bojem s nespravedlností si získávají diváka na svou stranu. Sympatizovat s vypočítavým Rahímem v Hrdinovi je ale větší problém. Když nalezne tašku se zlatými mincemi, chce ji sice vrátit majiteli. Jeho gesto však není nezištné a pokouší se z nálezu těžit.
Farhádího zájem o příběhy lidí, kteří se proslavili dobrým skutkem, trvá již od devadesátých let, kdy během studií na teheránské univerzitě zhlédl hru Bertolta Brechta Život Galileiho. Od té doby pátrá po novinových zprávách o jedincích, kteří se dostali díky své dobrosrdečnosti do médií. Rahím mezi tyto dobráky příliš nezapadá, protože zájmu veřejnosti zneužívá. Spíš než bezúhonnou oběť připomíná příslušníka chudé rodiny v Parazitovi, jejíž...