Nové řecké filmy nejsou ničím divné / Rozhovor s režisérem Christosem Nikouem
Řeckého režiséra a scenáristu Christose Nikoua mají mnozí sklon řadit k takzvané řecké divné vlně. Snad proto, že působil jako pomocný režisér u jejího hlavního představitele, Jorgose Lanthimose. Jeho celovečerní debut Jabka o pandemii, jež maže lidem vzpomínky, však místo důrazu na bizarnost a strnulost mnohem více charakterizují empatie, subtilnost a pozorovatelský smysl, které s notnou dávkou humoru vykreslují posmutnělý svět, z něhož se spolu se vzpomínkami vytratila téměř všechna laskavost. Jabka, uvedená předloni na festivalu v Benátkách, svou hravou melancholií natolik zaujala herečku Cate Blanchett, že se rozhodla produkovat Nikouův další projekt – Fingernails (Nehty).
Hořkosladké subtilní melodrama Jabka vypráví o Arisovi, kterého, tak jako mnohé další, náhle postihne amnézie a musí si s pomocí lékařů vybudovat novou identitu. Váš film zkoumá to, jak funguje paměť, jak selektivní dokáže být a jak složité je uchovávat vzpomínky v době vlivu digitálních technologií. Hlavním symbolem paměti ve filmu jsou pak jablka. Zmiňoval jste, že jablka jsou základním motivem, protože váš otec měl výbornou paměť a jedl spoustu jablek denně. Zároveň ale i proto, že jablko je symbolem firmy, na...