Umělci směřující do zatracení / Tanečnice

Scenáristu a režiséra Františka Čápa si v tuzemské kinematografii spojujeme hlavně se dvěma protektorátními filmy: s národně manifestační adaptací románu Boženy Němcové Babička a s kostýmním výpravným snímkem Noční motýl. Do filmového světa Čáp přichází roku 1937 jako scenárista a režisér společnosti Lucernafilm, vlastněné Milošem Havlem. Zpočátku se dramaturgicky podílel na filmech jako Kvočna či Panenství, režijně debutoval o dva roky později, společně s Václavem Krškou Ohnivým létem. Už tady se rozvíjí pro oba autory specifický filmový styl, prostoupený senzualitou, zvýšenou emocionalitou a vysokou stylizovaností obrazu, herectví i promluv.

Šlo o rysy, které dobová kritika i pozdější historikové vnímali jako prázdně efektní, ale které otevíraly tato díla queer čtení. V neposlední řadě nelze pominout fakt, že se u Lucernafilmu nejpozději v době protektorátu rozvinula specifická tvůrčí queer komunita, kam spadala nejen trojice Krška, Čáp a Havel (posledně dva jmenovaní byli po nějaký čas milenci), ale také herci Eduard Kohout či Richard Strejka, Antonín Strejček, produkční Oldřich Papež či kostýmní výtvarník Fernand Vácha. Všichni tito lidé museli žít dvojím životem, jelikož homosexuální styky byly...