Virtuální realita / Síla emocionální simulace

Je krásný slunečný den. Před námi se tyčí kopule benátského chrámu. Charakter města dokreslují známé úzké mosty přes kanál, gondola a několik věží. Nic z toho ale není skutečné. Ani slunce, ani gondoly, ani kanál. Stojíme uprostřed digitálního 3D náměstí ve virtuální realitě v aplikaci VRChat. Ta nahradila fyzický prostor bývalé nemocnice na benátské mostrově Lazzaretto Vecchio, kde se od roku 2016 přehlídka nejnovějších VR projektů konala jako součást zdejšího filmového festivalu. Je paradoxem, že nemocnice na ostrově sloužila od 15.století jako místo pro nemocné morem. Dnes se sem nakažení nedostanou. Všude je pusto prázdno a veškerý svět se přesunul na ostrov z jedniček a nul.

Do virtuálních Benátek vítá pestrobarevná sova. Otevře zobáček a z ní vypluje hlas člověka, který se připojil z místa vzdáleného stovky nebo i tisíce kilometrů od reálných Benátek. Je to avatar, za nímž se skrývá reálná postava průvodce po virtuálním ostrově. Následuje drobný zdvořilostní dialog. Padne otázka, zda míříme na setkání filmařů, nebo se chceme jen rozhlédnout. Kolem projde velká panda se jménem „Jane“ levitujícím nad její hlavou. Moc se nerozhlíží, na pozdrav neodpoví a jde si dál po svých. Po červeném koberci míří do velké skleněné kopule, která vede do podzemní...