Film jako písek na pláži

Několik čísel zpět jsem se na tomhle místě vyznávala z formujících filmových zážitků. Z momentů, kdy člověkem film projede, zasáhne ho nečekaně silně a něco v něm zůstane už nadosmrti. Slovo, dialog, scéna, emoce, obraz. Nebo celek, jehož kontury se sice mohou časem rozmlžovat, ale který nekonečně vane kdesi hluboko. Nejsilnější zážitky mám z dětství a dospívání, zcela přirozeně. Formativní léta přinášejí nejsilnější záseky. Není to přitom tak, že by oko a srdce filmové veteránky bylo unavené nebo okoralé, objevování a sledování poryvů na kinematografické scéně dokáže být stále vzrušující – jen třeba z jiných důvodů.

Čas od času se nicméně objeví titul, který se v mojí mentální videotéce zařadí na výjimečnou poličku filmů, které cosi změní. Jsem ráda, že můj loňský zásadní filmový zážitek evidentně něco změnil i v redakčním okruhu autorů a osobností, které pravidelně každý rok oslovujeme, aby se s námi podělili o své nejlepší filmové a seriálové zážitky uplynulého roku. Na vrcholu loňského žebříčku operetně trůní Annette Leose Caraxe. Pokud jste stále neviděli Caraxovy Holy Motors nebo starší filmy z osmdesátých let, vypněte cokoli, co právě sledujete, a francouzského mága si najděte. Celý žebříček Top 5 včetně rozsáhlého katalogu inspirací, kudy se...