Komická společnost bez strojvedoucího / Mimořádná událost
Divadelní herec a režisér Jiří Havelka debutoval v roce 2019 celovečerní filmovou komedií Vlastníci, která nasbírala více než 320.000 diváků v kinech a také 12 nominací na Českého lva. V tom samém roce se stalo, že na regionální železniční trati Studenec – Křižanov u Velkého Meziříčí se strojvedoucí pokusil odstranit poruchu na brzdách, vystoupil z vlaku a ten se samovolné rozjel v opačném směru. I s 11 cestujícími. O tři roky později Havelka přichází s komedií natočenou volně podle této „neskutečné události“, jak říká úvodní titulek filmu. Napsal ji společně s Davidem Dvořákem a jmenuje se Mimořádná událost.
Strojvedoucí je ve filmu jen leitmotivickou figurkou, zpoceně kluše za vlakem a je odkázaný na repetitivní gesta bezmoci. To podstatné se děje ve vagonu. Havelka tam shromáždil vzorek české společnosti. Dvě děti, soužitím unavená chalupářská dvojice, vdova s termoskou adorující Anglii, pospávající „letec a válečný veterán“, na všechno nakrknutý, protiimigrantsky naladěný myslivec, začínající rocková kapela… Mimořádná událost je ansámblová komedie některými rysy ne nepodobná debutovým Vlastníkům, ale také například seriálu Petra Kolečka, Radka Bajgara a Jana Bártka Osada nebo snímku Tomáše Pavlíčka Chata na prodej. Odehrávají se mimo městská centra, typické rysy co nejrůznorodějších postav jsou hyperbolizované a vytažené do popředí v koncentrovaném čase chalupářských víkendů nebo výletů.
Havelkův obraz současné společnosti je ale ambicióznější. Dobře o tom svědčí některé vedlejší linie, zaměřené na politiky, spolkový život v obcích a sociální i tradiční média. Cílí na nesoudnost wannabe influencerů, politický marketing i hasiče a myslivce. Vyjevují trapno televizního zpravodajství tváří v tvář nutnosti live vstupy „pokrýt“ a komentátorsky analyzovat cokoli, co přinese den. Záběr je tedy mnohem širší než živočichopis rodiny nebo chatařské party. Zůstává ale velmi lokální. Mimořádná událost například obsahuje narážku na červený svetr ministra vnitra Hamáčka a epizodní postavu důchodce, který finguje muslimský terorismus. Jeho předobraz má místní publikum ještě v dobré paměti z médií. Mimo Česko ale smysl této figury srozumitelný nebude a v celku filmu působí nadbytečně.
Na co cílí satira v Mimořádné události? Na všechno a na nic specificky. Na muže i na ženy, na různé sociální vrstvy, na opatrnost i ramenatost, na hysterickou vypjatost, přechytralost i rezignaci louhovanou ve vodce. Ve dvou krátkých scénách si film zahrává i s tím, že naznačuje sexuální obtěžování a utahuje si z těžkostí romské menšiny uprostřed české majority. Na podobné hraně, především s gay postavou, se pohybovali i Vlastníci. Z debutu přebírá nový film i postavu postaršího člověka, který prakticky celou společenskou debatu prospí. Ta může pocházet, podobně jako další inspirace, ze Rjazanovova sovětského filmu Garáž z roku 1979.
Havelkova komedie sází na to, že se české publikum rádo směje samo sobě – dokud to je bezpečné a nenutí ho to k sebereflexi. O té je možné mluvit spíš v případě Havelkových divadelních projektů s prvky dokumentárního divadla, dotýkajících se poválečných českých dějin. Příkladem může být Očitý svědek, realizovaný v pandemii pro Národní divadlo jako film dostupný online, anebo představení Dechovka. Ty se soustředí na rozkrývání událostí, které si česká společnost nechce pamatovat.
Vlastníci vsadili na to, že diváci ve schůzi bytových společenstev rozpoznávají vlastní zkušenost. Navrch k tragikomickým hádkám přinesli chytrou a politicky aktuální paralelu o uchvácení moci v groteskně rozhádané postkomunistické společnosti. Slabiny demokratické diskuse v domě s popraskanými zdmi jsou příležitostí uchvátit řízení věcí veřejných a udělat si z nich byznys. V Mimořádné zprávě naproti tomu nikdo moc neuchvacuje, všichni zúčastnění jsou legračně neschopní. A ti, kteří jsou ve funkci titulující je k nějaké aktivitě pro kolektiv, jsou vůbec nejneschopnější. Zatímco v roce 2019 si strojvedoucí a výpravčí z meziříčského nádraží zavolali a vlak ve stanici zastavili a zajistili, Havelka – poněkud komplikovaně – zbavuje jednu postavu po druhé telefonů, aby se motoráček jejich neschopnosti mohl po kolejích sunout dál.
Značným problémem Mimořádné události je rytmus. Na řadě míst film působí dojmem, že by chtěl mít spád jako Kusturicovy odbržděné filmy v čele s Černou kočkou, bílým kocourem, což podtrhují ironicko-magické motivy i dechovková hudba. Snímek nevhodně pracuje s intermezzy v toku vzrušených dialogů, neladí s pomalým pohybem vlaku na kolejích. Ve snažení cestujících nejsou žádné apatické nebo groteskní proluky, film vytvořený ze 14 minutové železniční lapálie usiluje o konstantní gradaci na ploše 102 minut. Předsmrtný spánek jedné z postav, dohled přírody ani cirkusácko-pohřebnické povznesení se nad situaci ale nejsou znaky autorské snahy o přesah, jsou souřadnými komickými elementy.
Ve výsledku film poukazuje na to, že si lidé často lžou do kapsy a nejsou schopni se ujmout zodpovědnosti. Je komedií o nepřipravenosti společnosti na alarmující, nečekané výzvy. České publikum ji patrně s pobavením vděčně přijme, ale satira Mimořádné události je všežravá, odstředivá, rytmicky nevyrovnaná a nezacílená.