Písčitý sen Hanse Zimmera
Nejtypičtější zvuk Hanse Zimmera, fatalisticky monstrózní zadunění vytvořené vrstvením hlubokých žesťových tónů, poprvé zaznělo před více než deseti lety ve filmu Christophera Nolana Počátek a od té doby je bezpečně usazené v kolektivní popkulturní paměti. Tenhle zvuk se dočkal i vlastního pojmenování: tvůrci internetových memů mu říkají BRAAAM a kromě dalších Nolanových filmů, na nichž spolupracoval i Zimmer, se objevuje třeba ve velkofilmech Marvelu. Dalo se tedy čekat, že se Zimmer ke svému trademarkovému zvuku uchýlí i při komponování pro Dunu Denise Villeneuva. Zimmer ale Duně věnoval speciální péči.
Původní kniha Franka Herberta z roku 1965 je pro něj totiž životní látka a o zkomponování hudby k její filmové verzi prý snil od puberty. Na soundtracku si tedy dal mimořádně záležet a je slyšet, že nad ním přemýšlel několik dekád. Když se k vysněnému skládání konečně dostal, svoje představy už jenom zrealizoval. A udělal to odvážně: ostřílenému veteránovi a držiteli spousty hudebních cen bývá někdy vyčítán stylový stereotyp. Při práci na Duně ale předvedl, že pokud má před sebou mimořádnou předlohu, dokáže podat mimořádný výkon a vystoupit z vlastní komfortní zóny ozvučené hlubokým duněním.
...