Tsai Ming-liang / Délku záběru by měli diváci cítit
Tchajwanský režisér Tsai Ming-liang patří od svých raných filmů z devadesátých let jako Rebelové neonového boha (1992) nebo Řeka (1997) mezi zásadní postavy takzvané pomalé kinematografie. Jeho filmy, sestavené často z extrémně dlouhých záběrů, obsahují minimum děje. Pohybují se na hranici mezi narativními snímky a galerijními instalacemi (Cesta na západ, Madame Butterfly) a soustředí se na silné obrazy odvozené z všednodenní reality.
Novinka Dny, kterou v Česku letos premiérově uvedl karlovarský festival v sekci Imagina, vypráví o osamělém muži, kterého trápí zdravotní problémy. Představuje ho herec Lee Kang-sheng, stálý tvůrčí partner Tsai Ming-lianga. Vydá se léčit do Thajska, kde narazí na mladého maséra (Anong Houngheuangsy). Jejich letmé setkání plné tělesnosti je základem celého snímku. Následující rozhovor vznikl při světové premiéře Dnů na Berlinale 2020 a kromě novinky se dotýká i řady starších filmů.
Nazval byste svůj nový film Dny meditací? A pokud ano, tak meditací nad čím?
Nevím… Na premiéře jsem viděl film společně s tisícovkou diváků. Zdálo se mi, že funguje tak, jak jsem si představoval. Nevím, co si kdo z diváků myslel, ale většina byla...